Příběh 14.část
Vrátí se Jake ke své rodině? A nebude už příliš pozdě? Co se v džungli přihodí Erin, Chesterovi, Eliotovi a Falkovi?
Odjezd
A tak Erin s Chesterem vše připravila, sehnali letenky a o týden později společně vyrazili na cestu. Erin odvezla holčičky den před odletem k mámě, která trvala na tom, že budou alespoň chvilku u ní aby měly změnu prostředí. S Penny měla domluvené krmení koček, které v pohodě zvládly zůstat samy doma, no a Falko patřil mezi členy výpravy do Selvadorada. "Chezi!!" vyběhl z domu nadšeně Eliot, "Ty jedeš s náma??" skákal nadšeně kolem Chestera, "Jasan, máš radost?" odvětil dlouhán, popadl křičícího kluka a hodil si ho za krk, "To bude super!" řval Eliot. Už dávno se znali, Eliot občas chodil s Falkem vyzvedávat mamku z fit centra. "Buď po tichu! Vzbudíš celé Brindleton Bay." okřikla ho se smíchem přicházející Erin, "Tak, snad máme všechno." pohlédla na kufry a hlavou se jí honilo, co mohla ještě zapomenout. "Téda, mámě to sluší viď?" nemohl z ní odtrhnout oči Chester, většinou jí vídal zpocenou, s neupraveným culíkem a v elasťákách. Tohle bylo ale něco úplně jiného. V tu chvíli mu došlo, že o téhle dovolené bude mít velký problém udržet si odstup. Vyrazili před svítáním, protože na letiště měli cestu dalekou a doprava až do samotného Selvadorada byla hodně náročná. Na místo dorazili až po setmění, když už byl měsíc vysoko na nebi. Všichni byli utahaní, nevyspalí a strhaní, ale šťastní že jsou na místě. Paní správcová na ně čekala, dům byl připravený a ona je s radostí přivítala. V džungli byla neuvěřitelně vysoká vlhkost, bylo slyšet hučení vodopádů, šustění palmových listů a vzdálené vřískání opic. Byla to první dovolená, na které Erin kdy byla a ona se těšila, že si jí vychutná plnými doušky..
Tržnice
Erin večer padla do postele a okamžitě usnula. Nezvládla se ani převléci, jak byla unavená, když přijeli. Vzbudila se jako první. Dům neměl zavřená okna, takže dovnitř neustále proudil úžasně čerstvý vzduch, Erin se už dlouho tak dobře nevyspala. Když sešla dolů, mohla si konečně prohlédnout svůj nový, prázdninový dům. Byla z něj nadšená, ale chtěla toho vidět víc a tak se vydala na menší procházku do místní tržnici, kterou jí večer předtím doporučila navštívit správkyně. Měli tam opravdu plno skvělých věcí na cestu džunglí, od láhví vody, sprejů proti hmyzu přes energy drinky až po sušená jídla. Erin nakoupila zásobu ode všeho a vyrazila zase domů. Cestou se neustále musela kochat, tou neuvěřitelně krásnou přírodou. Byl to pro ni úplně nový svět, ještě nikdy neviděla tak obrovské stromy a tak barevné, exotické květy. Byla tím naprosto unešená, jen jí trochu mrzelo, že se o tyhle zážitky nemůže podělit se svým milovaným mužem, společně by si to tam určitě užili. Ale rychle ze sebe tyhle melancholické myšlenky oklepala, protože když vešla do domu, Eliot s Chesterem už byli po snídani a připravení vyrazit na cesty. Falko dostal postroj se spoustou kapes a už netrpělivě stepoval u dveří. "No kde jsi!?" zajásal Eliot, když mamku zahlédl. "Tak šup! Převlíkat, v šatech a na podpatcích do džungle opravdu nemůžeš." popoháněl ji Chester. Erin vyběhla schody a za pár minut byla převlečená a připravená, vydat se za dobrodružstvím..
Dobrodružství začíná
Na Chesterův povel, všichni nasadili kloubouky, nazuli pevné, ale prodyšné a pohodlné boty a vyrazili. Jediný Falko mohl jít bos a bez klobouku, což Eliotovi nepřipadalo fér. Chester je vzal na jedno klasické, turistické místo, kde bylo k vidění pár pozůstalostí Mayské civilizace. "Paráda viď?" rozplýval se Chester nad jedním, opravdu zachovalým, sloupem a snažil se Eliota obohatit troškou historických znalostí. Byl ale přerušen zvláštním sekavým zvukem. "Mami?" zachechtal se najednou Eliot a zatahal Chestera za kalhoty, "Podívej, je jak Indiana Jones!" sledoval obdivně svou mamku. "Proboha, kde vzala mačetu...?" vyvalil oči Chester a oba se šli podívat blíž. "Erin? Vidíš ty cedule, zákaz vstupu, vstup na vlastní nebezpečí a pozor?" dobíral si jí. "Jo, ale taky je tam že je to cesta k chrámu. Nebuď baba Chezi." odvětila rýpavě Erin. Probudil se v ní dobrodružný duch a ona toužila vidět víc, než jen ta typická místa pro turisty, která znal a viděl téměř každý. "Dobře, chápu, ty velíš." zasmál se Chester, "Takhle to dopadá, když se ženská dostane k mačetě.." vrtěl pobaveně hlavou, "Nemám to prosekat já?" nabídl se, když viděl jak Erin zápasí s liánami, které blokovaly průchod. "NE! Já to zvládnu.." hekala Erin, ale sekala statečně dál...
Netopýři
Cesta dál vedla přes provazový most. Erin se před ním zastavila a nervózně si ho prohlížela, ale Eliot ani nepřibrzdil a vběhl přímo na něj, "Podívej ty vodopády mami! To je krásný! Vyfoť mě tady!" valil v úžasu svoje malá, dětská očíčka na přepadávající, hučící, tyrkysové masy vody. Byla to opravdu pastva pro oči, ve stoupajících krůpějích se nad ruinami ještě tvořila nepatrná duha a celé místo tak působilo velmi romanticky, až téměř i magicky. Chester už byl z Erin úplně hotový. Nejen že jí to hrozně slušelo i při průlezu džunglí, ale byla tak nebojácná a kráčela hrdě vpřed. S tou mačetou mu navíc připadala hrozně sexy a neodolatelná. Nikdy nepoznal takovou ženskou. Dřepěla tam na zemi a snažila se vyhrabat pár zajímavých střepů, která právě našla a něco si čmárala do notýsku. "Co si to píšeš?" ¨zeptal se Chester, když jeho pohled padl na Erininy ženské přednosti a on se rozhodl, že jí už vážně chce. Začal se k ní sklánět, když v tom se ozvalo přerušované pištivé skřehotání a plácání křídly. Odněkud z ruin vyrazilo hejno netopýrů přímo na Chestera. Chvíli se mu točili kolem hlavy a pak vyrazili ke skalám. Erin vyskočila na nohy a přiběhl Eliot. Oba se začali smát Chesterovu vyplašenému výrazu, "To byl Falko, honil nějakého ptáka tamhle v křoví a vyplašil je." ukázal chlapec na psíka, který stál nedaleko a tvářil se jako neviňátko. Z tlamy mu ale trčel trs peří. Erin se rozhodla, že je načase jít dál a zase popadla mačetu. "Nemám..?" zeptal se opatrně Chester. "NE!" okřikla ho Erin...
Polibek
Než si Erin proklestila cestu dál, uběhla už nějaká doba. Falko s Eliotem už ani nechtěli jít dál, protože byli unavení a tak čekali u vodopádů. Erin trvala na tom, že se ještě trošku porozhlédne, aby zjistila jak daleko je to ještě k chrámu a pak se vrátí domů. Výhled tam byl teda opravdu skvělý, ale chrám byl stále v nedohlednu. "Ach jo, tak se alespoň vyfotíme, pošlu to mámě ať se taky pokochá." přitáhla si Erin Chestera a vytáhla telefon, "Úsměv!" a bylo to. Jakmile se k ní Chester přiblížil a ucítil její omamnou vůni, věděl, že už není cesty zpět. Prostě jí chtěl. Už jí neviděl jen jako kamarádku z fitka, ale jako nádhernou, silnou ženu, po které neskonale toužil. Nebyla to láska, ale čistý chtíč. Její rty, její vlasy, její boky, všechno ho přitahovalo jako magnet a on už nechtěl dál odolávat. Chtěl to. Chtěl to všechno. Popadl ji kolem pasu a přitiskl její tělo na své. "Ch-Chestere..co..?" zalapala po dechu Erin, zmatená nastalou situací, ale nestihla svou otázku dokončit. Chester jí zaklonil a vášnivě políbil. Rukou jí přejížděl po celých zádech od šíje až ke kostrči. Erin byla nejdřív zmatená a bránila se ve snaze ho od sebe odstrčit, ale brzy to vzdala a tomu okamžiku se poddala. V sevření jeho silných, vypracovaných paží, neměla jedinou šanci, ale cítila se v něm neuvěřitelně příjemně. Už dlouho nezažila takovou vášeň a necítila takový chtíč. Když jí konečně pustil, nezmohla se na slovo. Vyzvedli Eliota s Falkem a společně vyrazili zpět domů. Nikdo neřekl cestou jediné slovo..
Rumbasim
Když dorazili domů, Eliot s Falkem okamžitě zapadli do postele a pelechu. Erin bylo trapné, být po tom polibku s Chestrem osamotě, protože nevěděla, jak se teď k němu má chovat. On se tím očividně moc dobře bavil. Navrhla tedy, že by se šli podívat do toho místního baru, toužila se něčeho napít a uvolnit se. Byl to výborný nápad, Erin se ještě nikdy tak dobře nebavila. Nikoho z místních neznala, ale bavila se s nimi tak, jakoby to byli její přátelé celý život. Jejich povaha byla neuvěřitelná, ochotně mezi sebe přijímali turisty a učili je místním zvykům. "Jsem tu na dovolené už po jedenácté, nikde se necítím tak dobře jako tady, asi tu zůstanu už natrvalo.." svěřila se Erin žena ve fialovém topu. Hlouček ženských se jí brzo ujal a po pár skleničkách slaďoučkých koktejlů, jí začaly učit tančit rumbasim. "Všechno je to v bocích!" předváděla jí pohyby dokonale pružná dívka v růžové košili s uzlíčkem na břiše. Hrdě předváděla všechny své přednosti a dráždila kolem postávající muže. Chester je společně s ostatními muži nadšeně sledoval, vidět tolik krásných ženských, smyslně se vrtících v rytmu latinskoamerických tónů byla pro každého chlapa pastva pro oči. Dámy je ale nenechaly jen tak okounět a brzy je zapojily, "Jooo fešáku, zavrť se! Pořáádněě!" povzbuzovala Chestera dívka v křiklavě růžové sukni. Všichni zářily barvami, bylo to úžasně pozitivní. Chester si pak Erin odtáhl do vedlejší místnosti, "Můžu tě zase políbit?" pohladil ji po tváři. Oba už měli dost upito a Erin by moc chtěla říct ano, ale někde v hlavě jí křičel hlas, který jí to zakazoval. "Nemůžu Chezi, promiň. Víš já.. Jake odešel a ublížil mi, ale já ho stejně pořád miluju, nemůžu... cítím že ho podvádím a že podvádím i tebe, protože k němu pořád něco cítím. Promiň.." dostala ze sebe všechno, co mu chtěla říct, "... užij si večer, já radši půjdu." pousmála se na něj a vydala se rychle domů...
Nahota
Když doběhla domů, měla na sebe vztek. Co když se Jake nevrátí? Co když udělala chybu? Hlava se jí motala a ona nemohla jasně uvažovat. Shodila ze sebe všechno oblečení a skočila do bazénu. Opřela se o okraj a snažila se jasně myslet. Na obzoru už se rozednívalo, byla pryč skoro celou noc. Voda jí příjemně osvěžovala a Erin poslouchala zpěv exotických ptáků z okolních pralesů, kteří se začali probouzet do nového dne. Najednou uslyšela pohyb vodní hladiny, velmi tichý a opatrný. Přes rameno zaregistrovala pohyb, ale nebála se. Byl to Chester. Objal Erin svými silnými pažemi a přitiskl své tělo k jejímu. Ihned ucítila že je, stejně jako ona, úplně nahý a taky vzrušený. Přejel jí mráz po zádech, otočila se k němu a chtěla protestovat, ale popadl ji do náručí a hleděl jí zpříma do očí. Ty jeho nádherně modré oči jí hypnotizovaly a ta pevná hruď pro které klouzaly její prsty... "Ne!" zaznělo jí hlavou a ona se plaše odtáhla od svého pokušitele. Chtěla doplavat ke schůdkům a utéct pryč. Ale snažila se vůbec? Ne, vlastně se ani nesnažila. Chtěla aby jí chytil. Chtěla ho. Držela se schůdků, ale nevyhoupla se z vody. Přitiskl se k ní a něžně jí klouzal prsty po kůži, líbal ji na krku. Erin zavřela oči, začala tiše vzdychat, už se nebránila. Otočila se k němu a začala ho vášnivě líbat. Chester jí vyzdvihl na okraj bazénu a oba si užili to, po čem tolik toužili...
Zase doma
Toho rána se stalo ještě něco. V Brindleton Bay se zrovna rozednívalo, když se jeden muž vracel po dlouhé době opět domů. Věděl, že ho nečeká vřelé uvítání, očekával křik, možná nějakou facku, zasloužil by si to, ale i tak se těšil. Chtěl obejmout svou krásnou ženu a pochovat své děti. Doufal, že mu bude odpuštěno, jak zbaběle utekl, protože člověk dělá v zoufalých chvílích zoufalé činy a tohle byl ten případ. Byl jiný než když odcházel, změnil se uvnitř a trochu i navenek. Jeho cesta mu pomohla najít vnitřní klid, který mu tak dlouho scházel. Byl pryč celé dva měsíce. Strávil je na lodi jménem Nadeen. Plavil se s rybáři od přístavu k přístavu, lovil ryby a bojoval s přírodními živly na otevřeném oceánu. Celé dny tam nemusel s nikým mluvit pokud nechtěl, musel jen makat. Člověk tam skutečně pozná sám sebe. Bylo to náročné a Jake si tam sáhl až na samé dno, ale díky tomu si dokázal vyčistit hlavu, protože si uvědomil, že jeho problémy nejsou až tak velké, jak se mu zdály být. Navíc díky tvrdé práci opět nabral formu. Když otevřel dveře domu, všude bylo ticho a tma. Čekal, že budou ještě všichni spát, takže ho to nepřekvapilo. Ihned se k němu seběhla nadšená parta kočičáků, kteří se mu začali třít o nohy a očichávali ho, protože stále voněl rybinou. Usmál se. Byl doma. Po tichu vyšel do ložnice, ale byla prázdná. Prošel i další pokoje, ale nikde nikdo nebyl. Na telefonáty bylo moc brzo, rozhodl se počkat a zatím se převlékl..
Jake a Mia
Snažil se dovolat Erin, ale telefon byl nedostupný, tak zkusil Miu. Ta mu řekla, že hlídá holčičky a ať kouká přijet. Když dorazil do Windenburgu, už ho netrpělivě vyhlížela z okna. Vlasy a vousy mu o pár centimetrů povyrostly, na první pohled ho nepoznala. "Konečně ses vrátil ty pitomče!" vyšla ho radostně přivítat. Jake očekával smršť nadávek, ale žádná nepřicházela. "Já to nechápu maminko, vy se na mě nezlobíte?" podrbal se na týlu Jake. "Chlapče, neříkám že tvoje rozhodnutí bylo správné, ale já udělala v životě tolik špatných rozhodnutí.. některá z nich stála život mé blízké a málem mě připravila o dceru. To tvoje naštěstí nezpůsobilo tolik škod. Myslím, že každý má právo v životě udělat nějakou tu chybu a ty ses k mojí dceři choval vždycky hezky... Tohle ti nemůžu vyčítat, to je na ní." položila mu ruku na rameno a odvedla ho domů. "Tátá!!" zaječely Lexie a Ellie, když ho uviděly. Jeho nepřítomnost nijak zvlášť nevnímaly, ale měly radost, že ho zase vidí. "Holčičky moje.." objímal je Jake "..promiňte mi to. Promiňte." šeptal si spíš pro sebe, jelikož děti nechápaly co po nich chce. "Povídej, jak jsi na tom?" zeptala se opatrně Mia. "Cítím se zase normální. Doufám, že ty deprese se už nevrátí.." svěřil se Jake, "Mio kde je? Kde je Erin?" nevydržel se už nezeptat. "No, odjela do Selvado-něco.. do nějaké džungle s Eliotem a nějakým fitness trenérem nebo co.." mávla rukou zamračeně Mia, "Prý je to jen kamarád, ale Erin je sakra hezká ženská.. promiň Jakeu." podívala se na něj s úšklebkem. "Ne, to je moje chyba. Můžu si za to sám. Neměl jsem odcházet." sklonil hlavu. "Proč jsi vůbec odcházel? Mohli jste to vyřešit spolu." vrtěla hlavou nechápavě Mia. "Nechtěl jsem to na ni házet, už tak jsme se kvůli mým problémům pořád hádali, všechno jsem voral a pak ten večer.. měl jsem pocit že jí táhnu ke dnu s sebou. Nemyslel jsem jasně... teď to vidím jinak. Ale už je pozdě." pokrčil rameny Jake. Seděli tam tiše, s pohledy upřenými do země, ani jeden nevěděl, co říct..
Nervózní tygr
Uběhlo několik hodin a Jake přešel od rozumného muže, který přijal zodpovědnost za své činy, k muži který nervozně pochodoval celým domem jako tygr zavřený v kleci. Je tam někde s jiným chlapem. Jeho žena! Jeho! Udělal chyby a věděl to, ale byla to jeho žena! Miloval ji jako nikoho jiného a ta představa že nějaký namakanec si užívá s JEHO ženou mu brnkala na nervy tak silně, že měl chuť všechno kolem sebe rozbít. "Sakra, sakra, SAKRA!" řval na sebe do zrcadla "Idiote! Jakeu ty jsi takovej vůl.." opřel se o umyvadlo zády a promnul si oči. Měl na sebe příšerný vztek. Vážně věřil, že se vrátí a po nějaké době si jí zase udobří a vše bude jako dřív, ale jeho jednorožčí stádo se mu rozuteklo před očima, duha za nimi pomalu vyhasínala a jeho pohádkový život se mu pomalu, ale jistě hroutil. Přešel z koupelny do kuchyně a usedl ke stolu. Podepřel si rukou těžkou hlavu a mnul si spánky, druhou ruku střídavě zatínal v pěst a povoloval. Nohou nervózně poklepával o podlahu. "Jakeu?" všimla si jeho rozrušení Mia. "Já nemůžu! Nemůžu tu jen tak sedět a čekat! Telefon má pořád nedostupný.." mručel Jake. "Jo, je tam prý špatný signál, ozývá se jen občas, většinou když jsou někde na kopci." přikývla Mia. "Musím tam jet.." zavrtěl Jake rozhodnutě hlavou. "Co?" vyvalila oči Mia. "Jo! I kdybych měl prohledat celou Selvadoradu skrz na skrz, chci zpátky svou ženu!" rozhodl se Jake, vytáhl telefon a zamluvil si nejbližší let..
Šmírák
Zatímco Jake se stresoval zpožděným letem na letišti za Windenburgem, Erin s Chesterem si dávali odpolední rozcvičku. Erin trvala na tom, že budou dělat, jakoby nic. Když se toho dne za úsvitu pomilovali, každý se vydal do své postele, vstávali až kolem poledne a všichni se nasnídali jako každý jiný den. Chester se ale nedokázal ovládat, občas nenápadně Erin pohladil po zadečku, nebo jí pošeptal do ucha, jak moc ji chce, případně i nějakou sprosťárnu. Ona z toho byla neustále v rozpacích a rudá až po uši, ale snažila se před Eliotem chovat normálně. "Ještě deset, pojď!" povzbuzovala Erin posilujícího Chestera, který zrovna dělal sedy-lehy, zatímco ona ho přidržovala za kotníky u země. "Jsi...strašně...nádherná.." lichotil jí Chester mezi přítahy. Po desátém přitažení ji popadl za šíji a přitáhla si jí na hruď. "Chezi! No taak, co když nás uvidí Eliot.." snažila se vzdorovat Erin. "Prosím tě, někde pobíhá se psem. Já jsem tady a chci tě." přejížděl jí po těle rukama Chester. Erin ho chvíli nechala. Eliot sice pobíhal někde se psem, ale pobíhal dost blízko, aby všechno viděl. Nebyl to žádnej hloupej kluk, došlo mu co se děje, ještě dřív než Erin a rozhodl se je sledovat. Už u vodopádů si začal u Chestera všímat jiného chování a toho, jak se na jeho mámu díval. Nelíbilo se mu to. Chestera měl ze začátku rád, ale teď už ho nenáviděl. Sledoval je, jak se tam válí v trávě a rostl v něm hrozný vztek..
Lhářka
Celá situace se vyhrotila další den hned dopoledne. Eliot totiž odmítal chodit na jakékoliv výlety a s nikým se nebavil. Erin si nejdřív myslela, že je ještě unavený z toho prvního velkého výletu, přeci jen, ušli pořádný kus cesty, ale když to pokračovalo i další den, znervózněla. "Zlato copak je?" přisedla si k němu na gauč, když zahlédla opět jeho otrávený výraz. "Chci jet domů." odsekl Eliot. "Cože? Proč? Vždyť se ti tu líbilo." hleděla na něj nechápavě. "Už se mi tu nelíbí!" odsekl znovu Eliot. "Hele nech toho a řekni mi co tě štve!" nevydržela už jeho vytáčky Erin. "Co mě štve? Říkala jsi přece, že se táta vrátí! Že si jen musí něco zařídit, ale že se vrátí!" vyskočil na nohy Eliot. "Já-já, ano zlato to jsem říkala. Vrátí se." polkla Erin a poslední slova spíš jen polohlasně špitla. "Tak proč se muckáš s Chestrem, když se táta vrátí? Sama tomu nevěříš a mě akorát lžeš!" křičel na ni Eliot, Erin si připadala jak na výslechové židli a Eliot nebyl ten hodný policista. "Bože, nevěděla jsem že to víš já.." Erin nevěděla kudy kam, připadala si hrozně, byla vdaná za jednoho muže, užívala si s jiným a ještě před očima jejich malého syna, opravdu matka roku. "Jsi lhářka!" zařval na ni Eliot, vyběhl ze dveří a utekl pryč džunglí, ručičky vzteky zaťaté v pěsti. Erin tam seděla jako hromádka neštěstí. Ta vina byla téměř hmatatelná a ona měla pocit že se v ní topí...
Liana
Erin byla šílená, slunce už zapadlo a Eliot se stále nevracel. Pobíhala po okolí a všech se ptala, jestli neviděli malého černovlasého kluka. Jenže v této kultuře měla černé, nebo alespoň tmavé vlasy většina obyvatelstva, kdyby byl blonďák, určitě by vyčníval, ale takhle jen všichni vrtěli hlavou nebo krčili rameny. "Bože ono se mu něco stane a kvůli mě! Jsem nejhorší matka na světě!" nadávala sihlasitě Erin. "Né, můžu za to já, neměl jsem se na tebe tak sápat, nedošlo mi jaký následky to může mít, nezlob se.." omlouval se jí Chester, ani on Eliota nedokázal nikde najít. Eliot ale nebyl tak úplně ztracený. Tedy on byl, ale byl za to rád rád, nechtěl se vrátit domů a vyhovovalo mu, že ani neví kudy. Skončil u nějakých vodopádů a pozoroval ohromné ryby, které pod ním čeřily vodní hladinu. Jediné co mu vadilo, bylo velké množství komárů, kteří se u vody pohybovali. Snažil se sedět mimo kužel světla, který je k sobě primárně táhl. "Ztratil ses kluku?" ozval se za ním tenounký hlásek. Eliot vyskočil za nohy, "Vypadám tak snad?" okřikl mladé děvče, zhruba v jeho věku. "Jo.." zasmála se dívka. "No dobře, tak možná jsem ztracený, ale líbí se mi tu." dupl si Eliot a chtěl se vrátit na své místo. "Tady nemůžeš ale zůstat, nevidíš ty krokodýly pod molem? Občas se nějakému podaří vylézt ven, to pak není moc chytré tu být." dobírala si ho dívka a chytračila. Eliot se opatrně nahnul přes molo a najednou mu došlo, že ty velké ryby, které celou dobu sleduje, vlastně nejsou ryby. "Jasně, krokodýli.." polknul Eliot "..ale já nechci jít domů!" zoufal si Eliot. "Tak pojď k nám, stejně u nás přespává nějaký ztracený cizinec. Jestli bude jeden, nebo dva, to už bude mamce asi jedno.." pokrčila rameny dívka a dala se do pochodu, "Já jsem Liana mimochodem." představila se, "Eliot." odvětil chlapec a následoval ji..
Cizinec
"A co jí řekneš až tu svoji.. esposa najdeš hombre?" rozmlouvala s cizincem Selvadoradská žena. Našla ho jak bloudí po okolí s fotkou své manželky a vyptává se místních, zda ji někdo neviděl. Bylo jí ho líto, když už večer sotva pletl nohama, tak ho vzala s sebou domů a udělala mu trochu teplého jídla. "Já nevím Eleno, vůbec nevím co jí řeknu. Nejdřív jí a svýho kluka hlavně musím najít." povzdechl si Jake. "Hola mamá!" ozvala se tenkým hláskem Liana. "Oh Liana! Kde je ten el chico, co se za tebou schovává?" zahlásala Elena na svou dceru a zkoumavě si prohlížela chlapce. "Zachránila jsem ho, málem ho sežrali cocodrilos!" chvástala se dívka. "Su nombre es Eliot, mamá." dodala dívka. V Jakeovi hrklo a rozkašlal se, když zaslechl to jméno, celou dobu poslouchal jen na půl, ale tohle jméno mu znělo v uších jako ozvěna zvonu. "Dobrý den!" pozdravil slušně Eliot, když mu došlo, že je o něm řeč. Obě dvě mluvily hrozně rychle a on chytil každé třetí slovo. "Eliote?" otočil se nevěřícně na židli Jake a pomalu vstal. "TATI!?!" vydechl překvapeně Eliot a zíral na něj. "Es su padre!" rozesmála se nadšeně Liana. "Dios mío!" vyhrkla pobaveně Elena a žehnala rukama k nebi. Ta chvíle se zdála být věčná, ticho narušovalo jen praskání ohně v kamenném krbu..
Táta a syn
Eliot se k tátovi šťastně rozeběhl, ale pak najednou zpomalil, až se před ním úplně zastavil a svěsil hlavu, "Ty.." sbíral odvahu, "..ty zase odejdeš?" zeptal se opatrně a otočil se, aby se tátovi nemusel podívat do očí. Jake mu položil ruce na ramena, "Ne, Eliote, já už nikam nepůjdu, to ti slibuji." dřepl si k němu, "Teda jestli mi to s maminkou odpustíte.." dodal a hypnotizoval temeno hlavy svého syna. Eliot se pomalu otočil a položil Jakeovi ruku na rameno, "Já ti to odpouštím tati. Ale už to nikdy nedělej jo? Už neodcházej.." stanovoval si podmínky příměří Eliot. "Neodejdu." usmál se na něj Jake. Na Eliotově vážně tváři se začal rozlévat nesmělý úsměv. "No táák už mě obejmi ty bručoune." začal ho šimrat Jake , aby uvolnil atmosféru. Nech toho!" chechtal se Eliot a pak mu skočil kolem krku, "Chyběl jsi mi tati.". Jake se snažil ovládnout, protože mu vlhly oči, "Ty mě taky prcku." objal ho. Trvalo několik minut než se pustili. "Dával jsi pozor na mamku?" zeptal se ho potom Jake. "No, vlastně jsem se dneska ráno pohádali.." sklopil zase zrak Eliot. "Jak to? Kvůli čemu?" povytáhl obočí Jake. "Ona se pusinkovala s Chezem! Bylo to nechutný.." zatvářil se znechuceně Eliot a oklepal se. "Áha.." povzdechl si Jake a odmlčel se. "Ale vrátíte se k sobě že jo? Bude to zase jako dřív!" koukal na něj nadšeně Eliot. "To musíme nechat na mamince víš, zítra tam zajdeme a zeptáme se jí." mrkl na Eliota s úsměvem, ačkoliv smát se mu vůbec nechtělo..
Setkání
Hned jak se slunce vyhouplo nad obzor, odvedla Liana oba dva na tržiště, odkud už Eliot cestu domů znal. "Já tam nechci jít." protestoval otráveně Eliot, Jake ho tedy popadl a hodil si ho na záda, "Musíme, máma má o tebe určitě strach." odpověděl, ale samotnému se mu ze setkání s ní a tím jejím amantem svíral žaludek úzkostí. "Tady to je." ukázal Eliot na dům stojící pár metrů před nimi. "Konečně!Kde ses toulal? Běž hned za mámou, strašně se trápí. Děkujeme pane, že jste ho přivedl." poděkoval Chester, který je viděl z dálky přicházet, protože cvičil na trávníku vedle domu. Jake sundal Eliota a ten beze slova zaběhl do domu. Nastalo trapné ticho, oba muži si prohlíželi toho druhého, "Chcete ještě něco?" prolomil ticho Chester. "Ano, chci mluvit s Erin. Jsem její manžel.." odvětil odměřeně Jake. "Áááá jasně... rozhodl ses jít zase jednou domů co? Na otočku?" posmíval se mu Chester a nešetřil sarkasmem. Zkřížil při tom paže na hrudníku, což mělo za následek, že se mu svaly ještě zvětšily. Jakeovi byla jasné, že to udělal záměrně, snažil se prostě dokázat, kdo je tu alfa samec. "Ano, vracím se domů, ale natrvalo. Máš s tím snad nějaký problém? ....Chezi?" zachoval si klidnou hlavu a důstojnost Jake a zasunul si laxně ruce do kapes. "A co když s tím mám problém..?" pozvedl bradu Chester a udělal pár kroků směrem k Jakeovi, ten zůstal stát jako skála. Erin seděla uvnitř jako hromádka neštěstí, "Mami?" vyrušil jí Eliot. Do Erin vjel okamžitě život, chvatně se otočila a zírala na syna, "Mami omlouvám se.." nedokončil větu Eliot, protože si ho Erin přitáhla k sobě a pevně stiskla, "Nic ti není! Díky bože!" mačkala ho pevně, "Ano, jsem a nejsem sám. Je tu i táta." informoval ji s úsměvem Eliot. Cítil jak se celá strnula..
Provokatér
Když tu informaci vstřebala, vyšli s Eliotem ven. Tam ale nevěřili vlastním očím. Oba muži byli u sebe a rvali se, jako malý kluci, jen tvrději. "Nikdo tu o tebe nestojí..." škrtil Chester Jakea svojí ohromnou paží, "To...nezáleží.. na tobě.." cedil skrze zuby Jake a snažil se z jeho sevření vyprostit. "Se mnou je šťastnější, úplně se mi poddala.." dráždil hada Chester. Erin by se v tu chvíli nejraději propadla do země. Jake zatnul zuby a loktem udeřil Chestera na solar, ten heknul a povolil sevření, Jakeovi to poskytlo čas se přetočit, než ho Chester zase začal svírat, ale už bylo pozdě, Jake ho plnou silou znovu udeřil do břicha a pak ho povalil na zem. "Už na ni ani nešáhneš rozumíš?!" klekl nad něj a chystal se ho udeřit do tváře. "A ty mi snad zabráníš..?" chechtal se na zemi Chester, který byl ve svém živlu a rvačku si náramně užíval, věděl že Jakea fakt, že spolu s Erin spali, okamžitě vyprovokuje. "Tak dost! Chovejte se jako dospělý lidi proboha!" naběhla mezi ně Erin a odtáhla je od sebe. "Varuju tě.." přikročil k němu ještě Jake a pohlédl mu zpříma do očí. "Jakeu prosím!" odstrčil ho zase Erin. "On tohle vyprovokoval!" ukázal Jake na Chestera, který si mnul natlučený spánek. "To je úplně jedno, nemůžeš si sem přece po takové době jen tak nakráčet a čekat... co jsi vlastně čekal?" křičela na něj Erin, emoce v ní vířily, byla tak ráda, že je zpět, ale měla tak hrozný vztek, že odešel a ještě ta rvačka.. "Já nevím, já... víš jak moc tě miluju Erin, promluvme si, chci tě zpět. Chci zpět naší rodinu. Srovnal jsem se, přísahám." naléhal na ni Jake. "No tak to pánovi zatleskáme ne..?" zasmál se Chester. "Drž už tu hubu zavřenou!" okřikla ho Erin, "Jakeu, potřebuju čas. Musím to vstřebat. Sejdeme se zítra večer v tom baru na náměstí ano?" snažila se situaci vyřešit Erin. "Dobře. Tak zítra." přikývl Jake, nespouštěje oči z Chestera a dal se na odchod. "Já jdu s tebou tati!" vykřikl Eliot, vyběhl za ním a za Eliotem ještě Falko. "No výborně, jsi spokojenej?" vrčela Erin na Chestera. "Jo.." odplivl si a ušklíbl se..
Užijem si
Erin na něj chvíli koukala s otevřenou pusou, ale pak jen naštvaně zavrtěla hlavou, něco si pro sebe zamručela a zalezla do domu. Udělala si na hlavě drdol, protože jí vlasy lezly do očí a to jí rozčilovalo ještě víc. Pár neposlušných pramínků si ale stejně našlo cestu na svobodu. "No ták, co blázníš, však se nic nestalo..." přišel za ní Chester a snažil se s Erin usmířit. "Stalo.. on se vrátil a já hloupá.. všechno jsem zkazila." mnula si spánky Erin, "Taky jsi mu to hned nemusel říkat!" vyštěkla na Chestera. "Prosímtě, stejně mu to bylo jasné, když jsme tady spolu na dovolené." přišel k ní a chtěl ji políbit, ale Erin uhnula. "Nemuselo být, pozvala jsem tě s sebou, protože jsem prostě nechtěla jet sama.." otočil se Erin. "Ne, pozvala jsi mě protože jsi nechtěla BÝT sama." přivinul se k ní zezadu "Chtěla jsi společnost, chtěla sis konečně užít..." začal jí líbat na krku. "Jo nechtěla jsem být sama, ale vzala jsem tě s sebou jako kamaráda, tohle nebylo v plánu." odstrčila ho opět Erin. "Jasně Erin, však já mám taky "kamarádky" v každym městě, kde jsem žil. O nic přece nejde, mezi náma neni žádná láska, tak pojď využijem toho že jsou pryč." zasmál se a hodil si ji na rameno. "Co? Zbláznil se? Pusť mě!" zmítala se Erin a tak ji Chester s protočením očí zase položil, "Jestli sis nevšiml tak se mi vrátil manžel, kterého jsem s tebou už mimochodem jednou podvedla, musím vymyslet co teď dál.." hleděla na něj nechápavě Erin. "Tak jednou nebo dvakrát to už je jedno ne? Hele, je jasný, že se k němu vrátíš, máte rodinu to má vždycky přednost, ale nevidim důvod si neužít poslední chvíle nějak.. přínosně.." mrkl na ni, "Nejsi první vdaná ženská co za mnou do fitka přišla hledat trochu toho vzrušení." dodal. Erin nevěřila vlastním uším "Tak s tím nepočítej.." rozhodila rukama a odešla z místnosti...
Špatná rada
Chester byl otrávený a tak se rozhodl jít zabít čas a najít třeba i nějaké to rozptýlení, do místního baru. Dal se tam do řeči s již dost opilý mužem, který měl šátek kolem hlavy a s jednou milou ženou, která se na něj přilepila v podstatě hned jak vešel. Chestrovi byla její pozornost příjemná, ale nebyla pro něj dost atraktivní. Oproti Erin byla prostě jen průměrná. Po pár panácích ale začal uvažovat, že na rychlovku by asi stačila. Nakonec ale dopadlo všechno jinak. "No a potom mi přítelkyně prostě řekla že nechce a odmítla mě.." pokrčil rameny Chester, když vyprávěl svým novým přátelům důvod jeho přítomnosti v baru. Samozřejmě si příběh trošku upravil podle svého. "Ale no tak hombre! Když žena řekne no, často myslí sí! Nemůžeš se přece nechat tak snadno odmítnout, vem si co je tvé! Bude zírat jak po ní toužíš! Ta pasión z tebe úplně vyzařuje hombre!" nabudil ho knírkatý muž s šátkem. "To tedy vyzařuje.." dodala koketně žena. "Sakra máš pravdu!" praštil Chester pěstí do stolu, "Je tu se mnou tak ať nedělá cavyky." zvedl se od stolu. "Tak se mi líbíš hombre, běž a užij si noc!" usmíval se knírkáč. "Kdyby tě opět odmítla, doufám že se vrátíš.." zamrkala na něj žena. Chester se usmál a vyrazil z baru. Značně opilý a rozhodnutý se vydal k domovu. Jeho teda odmítat nebude, jeho ne..
Násilník
"Erin, kdepak jsi..?" ozvalo se z přízemí domu. Erin byla ve vaně a tak rychle vylezla, aby Chestera nedráždila, kdyby tam za ní vešel, což se taky stalo. Cestou už si zul boty a svlékl si propocenou košili. Tak tak se stihla zahalit do ručníku, "Užil sis večer?" zeptala se mile, viděla že je opilý a bylo jí jasné, že by nebylo moudré ho dráždit. "Ne, ještě jsem si ho neužil.." přišel k ní a za pas si jí přitáhl k tělu, "Ale to se teď změní." chtěl jí opět políbit. Erin se mu ale znovu vymanila, "Prosím nech toho, o tom jsem už mluvili.." snažila se ho zbavit, ale stalo se to, čeho se bála, Chester se naštval, jedním prudkým pohybem jí vrazil paži pod krk a narazil ji na zeď. Erin hekla, nemohla dýchat a zatmívalo se jí před očima z té rány, "Přestaň! Přestaň mě už odmítat do háje! Jednou jsi mi dala a podruhé ti to vadí? Nedělej ze sebe chudinku!" řval na ni Chester a povolil sevření. Erin sklouzla po zdi na nohy a popadala dech. Nestihla ho však popadnout dost a přišla další rána, tentokrát přímo do obličeje. Přísahala by, že slyšela a hlavně cítila křupnutí. V ústech ucítila železitou pachuť krve, která jí začala téct z nosu. Padla na kolena a snažila se po všech čtyřech rychle odplazit z koupelny. "Přestaň vzdorovat ty mrcho!" vrčel na ni opilý Chester a popadl jí pod krkem. Erin opět bez přísunu kyslíku už pomalu ztrácela vědomí, ale nechtěla se vzdát a tak bojovala dál. Snažila se soustředit a probudit svoje zvláštní schopnosti, ale nic se nedělo, už v sobě tu silnou energii necítila, netušila totiž, že při porodu přešla na její prvorozené dítě. Chester ji otočil na záda, stáhl si kalhoty, serval z ní ručník a na té studené, tvrdé podlaze v koupelně ji znásilnil. Erin se nikdy necítila tak příšerně. Bezmocná, zmlácená, ponížená, bezbranná, zneužitá a sama. Byla na to všechno sama...
Zničená
Když s ní skončil, nechal ji tam ležet a odpotácel se do postele. Ležela tam nahá, obličej od krve a slz a třásla se zimou. Třásla se i přesto, že v Selvadoradě bylo horko. Když přišla k sobě a nabrala trošku vědomí, okamžitě zamkla dveře do koupelny, to jí poskytlo drobný pocit bezpečí, po kterém tak zoufale prahla. Připadala si tak slabá. Sotva se zvedla a dopotácela se do sprchy, kde na sebe pustila horkou vodu. Chtěla ze sebe smýt všechno co se stalo. Trvalo dlouho než se přestala třást a než přestala plakat. Obličej jí štípal a hlava bolela. Na nos si nemohla ani sáhnout. Když se omyla, zlepšil jí náladu velký, nejspíš pánský, bavlněný župan, do kterého se mohla celá schovat a zahalit se. Přestože se právě umyla, připadala si špinavá, neustále na sobě cítila jeho ruce a nejraději by si servala kůži z těla. Když se rozhlédla po místnosti, všechno se jí vracelo. Jak se plazila ve snaze uprchnout a jak na ni potom nalehl.. "Už dost!" vykřikla ve své mysli a schovala tvář do dlaní. Vodopád slz už zase tekl proudem. V zrcadle si prohlédl svůj potlučený obličej. Jak to mohlo zajít takhle daleko? Unaveně se schoulila do rohu místnosti, ve které se všechny ty hrůzy odehrály, ale ve které se paradoxně v tu chvíli cítila nejbezpečněji. Přitáhla si kolena k tělu a snažila se nezačít zase plakat..
Chabá omluva
Bylo ráno a Erin se stále schovávala v koupelně. Strach jí nedovolil odemknout dveře a utéct. Zaslechla pohyb z ložnice a překulila se ke dveřím, aby lépe slyšela. Chester se vzbudil a hlasitě sám sobě nadával. Pak uslyšela kroky, mířící ke koupelně, ve které se skrývala. "Skutečně je zamčeno?" problesklo jí hlavou, ačkoliv věděla, že je. Krátké lomcování klikou vystřídalo bušení na dveře, "Erin?". "Jdi pryč!" zakřičela Erin," Nech mě být!" dala se opět do pláče. "Erin já se ti hrozně omlouvám.. mám všechno zamlžené, ale.. já tě uhodil viď?" opřel se o dveře Chester. "Nejen to.." vzlykala za dveřmi Erin "..jdi prosím pryč.." žádala ho. Chesterovi bylo hned jasné, co se stalo, už dřív měl při pití alkoholu problémy se sebeovládáním a dával si vždycky pozor, aby nepil moc, ale místní koktejly byly silnější a stačilo jich méně. Vzpomínky se mu pomalu vracely a on se cítil menší a menší. "Nevím co ti mám říct... žádná omluva tohle nespraví. Jdu pryč Erin, odletím prvním letadlem domů. Už mě nikdy neuvidíš, slibuji. Hrozně mě to mrzí.." rozhodl se Chester, sbalil si svých pár věcí a odešel s taškou přehozenou přes rameno. Erin to ale nevěděla, zacpala si uši aby neslyšela jeho hlas a doufala, že ji Jake večer přijde hledat, když se neukáže v tom baru jak se domluvili. Schoulila se tedy zase do klubíčka a čekala...
Nervozita
Když slunce posledními paprsky hladilo Selvadoradu, Jake už nervózně poklepával nohou o dřevěnou židli. Měli se sejít večer, ale on se cítil celý den jak na jehlách a měl zvláštní pocit, že by měl za Erin jít. Snažil se ale ovládnout a čekat na večer, až sama přijde. Nechtěl na ni tlačit. Eliot s Lianou šli do baru s ním, akorát Falka nechali u Lianiny matky, protože tvrdě a spokojeně spal, po odpolední procházce. Ti dva si padli do oka, byli podobně naladění a dobře si rozuměli. Jelikož jim ale bylo jasné, že se nebudou vídat, až se Eliot vrátí domů, snažili se vymyslet jiné způsoby, jak zůstat v kontaktu, "Máš skypesim?" napadlo Eliota a Liana nadšeně přikývla. Moc se mu líbila, byla to úplně první holka, co mu nepřipadala trapná, nebo divná, nebo nafoukaná. Byla moc hezká a navíc celkem dobře střelená a nesnažila se ho v rozhovoru ztrapňovat, aby působila lépe před ostatními, jako to dělávaly dívky z jeho školy. Zatímco se děti pošťuchovaly a brebentily, Jakeovi docházela trpělivost. "Tak a dost, jdeme za ní." vyskočil najednou ze židle. "Ale vždyť ještě není večer, tati!" protestoval Eliot. "To nevadí, mám takové zvláštní tušení víš? Už je dost hodin, tak když tak řekneme, že jsme šli mamince naproti.." mrkl na děti, ty souhlasně přikývly a společně vyrazili k domu..
Zachráněná
Když Jake s dětma dorazil k domu, hned cítil že je něco špatně. Celý dům byl potemnělý a působil prázdně. Skupina vešla dovnitř a Eliot rozsvítil, "Kde jsou?" rozhlížel se zmateně. "To nevím.., ERIN?" zakřičel Jake. Erin v koupelně zvedla hlavu a ihned se jí rozbušilo srdce, on vážně přišel, "Tady jsem! Nahoře v koupelně!" křičela s úlevou a zase začala plakat, už se vůbec nedokázala ovládat. "Počkejte tady." poručil Jake dětem, protože z Erinina hlasu poznal, že se něco děje. Vyběhl schody a přitiskl se ke dveřím, "Můžu dál?" zeptal se pro jistotu. "Je zamčeno, zámek se zasekl, nemůžu ty zatracený dveře otevřít." vzlykala Erin. "Ustup od nich!" instruoval ji Jake, o krok ustoupil a silně do dveří kopnul. Nic. Kopl znovu. Zase nic. Po třetím kopnutí se dveře rozletěly a on vešel. "Proboha lásko..." přiběhl okamžitě k Erin, když ji viděl schoulenou na zemi s potlučeným obličejem, "Co se stalo? To ti udělal on? Já ho zabiju.." prohlížel si ji Jake a krev se mu v žilách začínala vařit. Erin se mu okamžitě pověsila na krk, "Ty jsi přišel, jsi tady.. jsi tady..." šeptala úlevou, "Vem mě pryč Jakeu, prosím vem mě domů.." prosila ho zoufale. "Vezmu tě domů." hladil ji po vlasech Jake, "Kde je ten pitomec?" nemohl se nezeptat. "Já nevím, asi odjel, nechci to vědět, nechci na něj myslet..." zabořila mu obličej do košile. "Zavolám April, počkají na něj na letišti a postaraj se o něj.." chtěl vytáhnout telefon Jake. "Ne! Nechci aby to někdo věděl, prosím ne... chci jen jet domů." plakala zase Erin. "Dobře, dobře, vyřešíme to později. Podívám se kdy to letí a zabalím věci, ty se zatím pořádně najíš.." zvedl ji Jake do náručí. Erin začala okamžitě usínat, cítila se totiž konečně v bezpečí...
Loučení
Nejbližší letadlo odlétalo ráno v devět hodin. Jake vše zabalil a vynosil před dům kufry. Erin se snažila dát trošku dohromady a vypadat normálně, vzala si tmavé brýle, které trošku překrývaly rány, které měla na obličeji. Spánek jí hodně pomohl, ale po emoční stránce byla naprosto zničená. Falka jim měla každou chvilku přivézt Lianina máma, u které u od předchozího večera zůstal. Liana naopak přespala přes noc u Foxových. Když se nanosili kufry ven a čekalo se na odjezd a psa, Eliot s Lianou začínali pociťovat narůstající smutek a nervozitu. "Hele já... já už asi půjdu." vyhrkla najednou Liana. "Proč? Ještě máme pár minut." snažil se jí tam udržet Eliot. "Jo ale.. pár minut už stejně nic nezmění. Odjedeš a už tě nikdy neuvidím." sklonila hlavu Liana. "To nemůžeš vědět!" chtěl se hádat Eliot, "Minimálně na skypsimu se uvidíme!" snažil se být optimista. "Jo, ale to není totéž.." odfrkla Liana, "Ráda jsem tě poznala Eliote, nikdy na tebe nezapomenu." objala ho. "Já... já na tebe taky nikdy nezapomenu." dostal ze sebe překvapený Eliot. Dala mu pusu na tvář a pak rychlým krokem odešla, nechtěla totiž, aby ji viděl plakat. Eliot za ní koukal, dokud mu nezmizela z dohledu. "Ach, chudáček můj.." špitla dojatě Erin, která ještě neměla stabilní emoce a které se chtělo opět brečet. Jake se při pohledu na děti pousmál. Zanedlouho naštěstí přiběhl Falko s doprovodem a pár minut po něm i taxi. Všichni se rozloučili se Selvadoradou a vyrazili konečně domů..
Konečně doma
Po několika hodinovém letu přistáli na letišti za Windenburgem. Přes noc zůstali u Mii, která hlídala jejich holčičky. Když se zeptala, co to má Erin s obličejem, odpověděla jí, že v džungli zakopla a odřela se o trouchnivějící větve, Mia si ale rychle domyslela pravdu, když se podívala na Jakeův výraz. Oba se chovali zvláštně, protože nevěděli, jak to mezi nimi teď vlastně je. Erin byla odtažitá, ale přesto ho neustále potřebovala mít na blízku a Jake se snažil na ni netlačit, ale přesto jí dát najevo, že tu pro ni je. Mia je tiše pozorovala, zatímco jí Eliot nadšeně vyprávěl o všem co se na dovolené dělo. "No a kam zmizel ten Chester?" zeptala se Mia, když na něj ve svém vyprávění Eliot narazil. Erin se nervózně zavrtěla, "Odjel dřív." zamručel Jake a Mia věděla, že dál by se vyptávat neměla. Druhý den ráno jeli domů. Palmy nahradily lesy listnatých a jehličnatých stromů a Erin se začínala cítit trochu příjemněji. Byla šťastná že má zase svoje holčičky nablízku, tolik jí chyběly, musela je teď zase pořád hlídat a to jí zaměstnávalo hlavu. "Ahoj mouráčci moji!" pozdravila nadšené kočky, které ji přišly přivítat před dům. Ty se na ní pověsily a odmítaly jí pouštět z očí. Jake odnosil kufry domů a Erin je vybalila a začala prát. Snažila se dělat běžné věci jako dřív, ale nešlo to. Už to nebylo jako dřív. Nikdy už to nebude jako dřív. Zamotala se jí hlava, opřela se o umyvadlo a prohlížela si svůj odraz v zrcadle. Byla to ona a přitom už nebyla. Změnila se. Něco v ní se změnilo. Když vyšla z koupelny, málem zakopla o batoh, který Eliot ve spěchu zahodil, když běžel do pokoje. Okamžitě zapnul počítač. Spustil skypsim, zadal Lianin nick "Unicornio12" a čekal až ji to vyhledá. Byla online, okamžitě jí vytočil. "Ahoj! Konečně!" zaradovala se Liana z obrazovky. "Promiň včera jsem spali u babči.." vysvětloval zpoždění Eliot. "Aha, to je tvůj pokoj? Ty bláho!" naklonila se k obrazovce Liana s vyvalenýma očima. Eliot byl šťastný, že ji zase vidí..
Nová Erin
Uběhlo několik týdnů a rodinka se snažila vplout zpět do normálního života. Mezi Erin a Jakem ale vládlo stále napětí, způsobované z její strany, které odmítala řešit. Jake o ni měl strach, nechtěla o ničem z toho co se stalo mluvit ani to řešit a on se bál, aby nedopadla stejně jako tehdy on. Hned druhý den po návratu se Jake vydal do fitcentra, rozbít panu trenérovi hubu, ale byl tamní sekretářkou informován, že Chester opustil město bezprostředně po návratu. Chtěl zavolat April, ale Erin mu to opět bez diskuze zatrhla. "Trvá to už nějak dlouho nemyslíš?" vrtěl se na lavičce nervózně Eliot. "Tak jsi měl zůstat s babičkou a holkama doma, věděl jsi přece, že návštěva kadeřnice bývá minimálně na hodinu." vrtěl hlavou Jake. "Nechci být s babičkou sám, pořád se vyptává na tu dovolenou.." zamračil se Eliot, "To Chez mamince ublížil viď?" podíval se smutnýma očima na tátu. "Jo, ale neboj se, ono se mu to vrátí víš? Na každého jednou dojde.." pohlédl na něj vážně Jake. "Teď už jí ale nikdo neublíží viď?" podíval se na něj starostlivě Eliot. "Jasně, spolu jí ochráníme a už se jí nikdo ani nedotkne." objal ho Jake. "Co to tu zase kujete za pikle vy dva?" ozval se kus od nich ženský hlas. Byla to Erin, která se vracela od své kadeřnice. Pohmožděniny na tváři se jí už krásně zahojily díky ledování a speciální masti, kterou kdysi s Jakem objednali na kliniku. Byla sice pro zvířátka, ale komu by to vadilo, hlavně když fungovala. Potřebovala nějakou změnu a účes byl první volba, která ji napadla. "Teda tobě to sluší mami!" vyskočil na nohy Eliot. "Fakt? Je to hrozně zvláštní pocit.." usmívala se Erin a pohazovala svými podstatně kratšími vlasy, sestřihnutými do podkovy. "Fakt!" kýval nadšeně Jake. Erin se cítila dobře a měla radost, že se její nový účes chlapům líbí...
Nový pokoj
Eliot byl naštvaný. Už týden ho rodiče nepustili do jeho pokoje. Musel spát u sester na matraci a nemohl na skypsim za Lianou. V jeho pokoji totiž probíhala tajná rekonstrukce a Jake s Erin ho tam nechtěli pouštět, dokud nebudou hotoví. Jake zatím nemohl do práce, protože jejich veterinární ordinaci po jeho odchodu Erin pronajala a současný nájemník požadoval čas na nalezení náhradních prostor. Měl tedy čas, věnovat se takovému projektu. Když Eliot jednoho dne přišel ze školy domů, rodiče už na něj čekali, "Je hotovo!" culila se Erin. "FAKT??" zajásal Eliot. "Tak běž.." popostrčil ho Jake a chlapec nadšeně vyběhl ke svým dveřím. Když je otevřel, spadla mu brada, "Je..je větší než býval!" rozhlížel se nevěřícně Eliot a nevěděl kam dřív s očima. Rodiče prodali dům v Selvadoradě, protože Erin řekla, že už se tam nikdy nevrátí, takže peněz měli dost. Eliot byl z prodeje domu ale smutný, doufal, že tam budou jezdit na prázdniny a on uvidí alespoň párkrát za rok Lianu, ale když ho prodali jeho naděje pohasly. Erin to mrzelo a tak navrhla Jakeovi přestavbu jeho pokoje. "To je ježeček!!" ječel nadšeně Eliot, když si prohlížel obrovské plastové akvárko, které mu v pokoji přibylo. "Můžeš ho pojmenovat." přišla za ním Erin, dělalo jí moc dobře, vidět Eliota opět takhle šťastného. "Pan Jehlička!" pojmenoval ho okamžitě Eliot, nadšeně si prohlížející svého nového spolubydlícího..
Pan Jehlička
Eliot neváhal, otevřel dvířka a strčil k ježečkovi ruku. Opatrně ji tam chvilku nechal ležet. Pan Jehlička ji několik minut zvědavě očichával a když usoudil, že ji očichal dostatečně, tak se na tu hřející věc rozhodl vlézt. Eliotovi se nadšeně rozjeli koutky a pomalu ruku s ježečkem vytáhl, "Ahoj pane Jehličko." prohlížel si ho opatrně. Ježeček se postavil na zadní a začal opět větřit. Eliot ho nechtěl zbytečně stresovat a tak ho zase vrátil do jeho příbytku. "Děkuju! Děkuju moc!" skočil mámě kolem krku. "Nemusíš děkovat, stačí když se budeš pořádně učit." mrkl na něj táta. "Budu!" zubil se Eliot. Když ho rodiče nechali o samotě, aby svůj nový pokoj v klidu prozkoumal, okamžitě zapnul počítač a přes skypsim zavolal Lianě. "No to je dost! Už jsem myslela, že jsi na mě zapomněl." vynadala mu hned černovláska. "Ale ne promiň, rodiče mě nepouštěli do pokoje, protože mi ho předělávali, koukni!" uhnul Eliot kameře, aby Liana dobře viděla. "Ty bláho.. ten tvůj první byl boží ale tohle? Já ti tak závidím.." ušklíbla se Liana a prohlédla si svůj obyčejný pokoj. Žila jen s mámou, táta je opustil dřív než se narodila a tak neměly moc peněz, o něčem takovém si mohla nechat leda tak zdát. "Je parádní a tam vzadu bydlí pan Jehlička! To je můj nový ježek." culil se nadšeně Eliot, který si ani nevšiml jak na chvilku posmutněla. Brzy jí to ale přešlo a povídali si s přestávkami až do večera..
Tvůrčí typ
Jake se opravdu hrozně snažil, vynahradit svým dětem vše co zanedbal, když ho deprese vyřadila ze života. Využíval toho, že ještě nemusí do práce a trávil s nimi celé dny. Erin to uvítala, protože už dlouho zanedbávala svou zahrádku květin a mohla se jí konečně zase trochu věnovat. Když doplela a vše zalila, šla se přidat k rodince, která trávila čas na zahradě. Zjistila ale, že tam chybí Eliot. Našla ho snadno podle krásné melodie, která se linula celým domem. "Zlato ty už zase hraješ?" pohladila ho po zádech. Eliot jen mlčky pokýval hlavou a soustředil se dál na skladbu, kterou se snažil zahrát. "Táta s holkama blbne venku, nechceš se přidat?" zeptala se ho mile. "Ani ne.. pořád jen na všechno slintaj.." zamručel Eliot. "Ale jdi, mají tě rády." sedla si k němu Erin a snažila se hrát s ním, jak se to kdysi společně učili, když dostal své první klávesy. "Dyť já je taky... ne teď tam mělo být E, ne F.." napomenul Erin otráveně Eliot. "Aha promiň už jsme spolu dlouho nehráli, trochu jsem to zapomněla." omluvila se. "To je jedno.." otočil se na židličce Eliot a šel si k dětskému stolku malovat. Erin ho chvilku mlčky sledovala. Ignoroval ji, věnoval se malování a ani se na ni nepodíval. Od té dovolené byl občas hrozně odtažitý, jakoby jí dával za vinu, že už neuvidí Lianu. Jindy se zase choval úplně normálně a společně dělali úkoly, nebo si hráli. Erin tyhle jeho nálady mrzely, ale házela to na začínající pubertu a byla ráda, že na rozdíl od většiny jeho spolužáků nesedí pořád u počítače, ale věnuje se nějaké tvůrčí činnosti. Hrál a kreslil totiž opravdu nádherně..
Noční můry
Od děsivého zážitku s Chesterem, Erin často trápily noční můry. Noci byly poslední dobou horké a tak spali s Jakem odkrytí, ale i tak se občas budila politá studeným potem a třásla se. Té noci to ale byl jiný sen, po probuzení se totiž cítila provinile. "Hej, klid zlato klid, už jsem tady.." objal jí pažemi Jake, kterého probudil její výkřik, třením dlaněmi se ji snažil uklidnit a konejšit. Cítila se strašně, on tam pro ni byl, utěšoval ji a ona ho přitom podvedla s někým jiným, "Tobě to vůbec nevadí?" podívala se na něj. "Co myslíš?" nechápal Jake. "Že jsem spala s jiným.." odvrátila se od něj opět Erin. Od návratu o tom nemluvili, ale v obou se praly tak silné emoce, že už to prostě muselo ven, to napětí by se dalo krájet. "Jistě že mi to.. vadí, ale já odešel, je to moje vina, že k tomu vůbec došlo." odpověděl tiše Jake. "Bolelo to víš? Když jsi odešel.." zavzlykala Erin, "..ale to mě neomlouvá Jakeu, zradila jsem tě. Nevím vůbec jak dál! Děláme jakoby se nic nestalo, ale ono se toho stalo dost, možná až moc.." zoufala. "Když jsem se vrátil, tak mi tvoje máma řekla, že každý má právo v životě udělat nějakou tu chybu. Oba jsme ji udělali, ale já nemám problém se s tím vyrovnat a vrátit se tam kde jsme byli. Víš že tě miluju, vždycky jsem tě miloval a nikdy nepřestanu." řekl vážně. Erin se cítila líp, jakoby z ní spadlo ohromné závaží, "Já tebe taky." usmála se na něj dojatě Erin. Nějaký intimní zážitek ale zatím nepřipadal v úvahu, Erin na to nechtěla pomyslet, než aby, ale ulevilo se jí, že to ze sebe dostala. "Ještě jsi mi nevyprávěl, kde jsi vlastně byl?" zkřížila si nohy do tureckého sedu a vzala Jakea za ruku. Ten se položil a začal jí vyprávět o jeho plavbě na lodi a o tom, co je všechno potkalo na otevřeném moři. Erin se při poslouchání uklidnila mysl a do hodiny opět oba usnuli. Ale teď už spokojenější a na duši lehčí..
Oslava
Nedalo se už nic nedělat. Nedalo se tomu nijak zabránit. Čas je prostě čas a nic ho nezastaví. Je to krutý nepřítel, nad kterým se nedá vyhrát a který nás provází celým životem. Mění nás, postrkává nás, nutí nás žít život smysluplně, protože nikdy nevíme, kdy nám ten náš čas tady na světě vyprší. Je ale spravedlivý a ubírá nám všem stejnou mírou. Ten den, bylo na holčičkách, aby je čas popostrčil na životní cestě o kus dál. Slavily totiž narozeniny. Erin od rána připravovala zahradu a pekla dorty. Byl to pro ni dost emotivní den. Nechtěla aby se něco měnilo, nejraději by vše uchovala tak, jak to bylo. Když hosté dorazily, vzali rodiče každý jedno dvojče a pomohli jim sfouknout svíčky. Přihlížející nadšeně tleskali, házeli konfety a pěli narozeninové písně tak, jako to dělali vždycky. Erin se cítila jako na kolotoči a nemohla ze sebe ten pocit setřást. Motala se jí hlava a cítila úzkost. "Zlato je ti dobře?" usmála se na ni vřele Mia, když viděla jak je bledá. "Jojo, je mi fajn. Jen mě mrzí jak to utíká.." odvrátila se od ní Erin a upřela pohled na oslavenkyně..
Dvojčata
Jako odraz na hladině vody. Nebyl mezi nimi ani nepatrný rozdíl. Stejná gesta, stejná mimika, stejné pohyby, stejný hlas. Přesto to byly dvě jedinečné osoby. Ellie a Lexie byly už od mala k nerozeznání. Rády se stejně česaly, rády se stejně oblékaly a také moc rády pletly svému okolí hlavu tím, která je která. Když byla příležitost, zaměňovaly se. Osobnosti tak stejné a přesto tak rozdílné. Ellie byla oproti Lexie přátelská a naivní, její sestra naopak vložila svou důvěru v málokoho a byla obezřetnější. Skvěle si ale rozuměly, doplňovaly se a nerady trávily čas odděleně. Rozuměly si víc než nejlepší přátelé, nepojilo je jen pouto sester, bylo to něco víc. Jakoby měly propojenou mysl. Často se stávalo že si vzájemně dokončovaly věty. Byla tu ale jedna osoba, která je dokázala vždy rozeznat. Nikdy se nezmýlil a vždy věděl která je která. Ať se snažily sebe víc, lhaly mu a mátly ho, nikdy nepochyboval a vždy měl pravdu. Nikdo nevěděl jak to dělá, snad ani on sám ne, ale věděl to s naprostou jistotou. Ten někdo, byl Eliot...
Trojice
Pro Eliota začaly veselejší časy. Se ségrama byla konečně pořádná sranda, už nežvatlaly a neslintaly, ale vymýšlely různé hry a lumpárny. Už od mala ho respektovaly jako staršího bratra, chodili si za ním pro rady a on jim pomáhal s domácími úkoly a školními projekty, které už dávno dělal. Občas ho ale rozčilovalo jejich zvláštní propojení, například když si hráli s legem. Jedna z dívek beze slov natáhla ruku a druhá jí do ní automaticky vložila kostičku. Občas na to zapomínaly a vztahovaly mlčky ruce k Eliotovi, ten se pak akorát rozčiloval, "Slova, já potřebuju slova, fakt nevím co chceš!" vybouchl, když už se to stalo po třetí. "Promiň brácha, podáš mi modrou šestku? Díík.." vrtěla hlavou soustředěně Lexie. Eliot něco zamručel v odpověď a obě dívky se rozchechtaly. "Nebuď takový bručoun!" drcla do něj Ellie. Eliot dělala že je vážný a zíral do návodu, ale koutek se mi trochu zvednul. Rodiče se už vrátili do práce, což Erin nesmírně zvedlo náladu, jejich ordinace jí už po těch letech na mateřské hrozně chyběla, ale děti tím pádem zůstávaly většinu dne samy doma. Těm to ovšem vůbec nevadilo a dokud si ve škole držely slušné známky, tak ani rodičům...
Smutník
Eliot byl smutný. Odjížděli s několika studenty na školu v přírodě a tak se chtěl rozloučit s Lianou, ale ona mu to vždycky típla a tak tam jen seděl a zíral na černou obrazovku. Nechápal co měla za problém, dřív si volali každý den, ale po čase mu připadalo, že Lianu už jeho povídání asi nebaví. Fakt, že s ním ten den nechtěla mluvit vůbec, ho v tom jen utvrdil. Liana ale přitom jen záviděla. Neměla tolik přátel jako Eliot, neměla tak krásný pokoj a tak pohodlný život. Žila v chudší části Selvadorady a mohla být pánu bohu vděčná za to, že dostala před lety svůj notebook, na který její máma šetřila spoustu měsíců. Ten navíc musela před ostatními dětmi tajit, aby jí ho někdo v noci neukradl. Sama musela po škole chodit pracovat, aby vše nebylo jen na mámě. To ale Eliotovi vyprávět nechtěla. Ten to po pátém pokusu o vytočení vzdal a přesunul se sklesle ke svým klávesám. Zjistil, že když je smutný, hraje se mu daleko lépe. Dokonce se mu podařilo složit pár zajímavých tónů, které si hned zapsal do svého notýsku. "A jééé melancholická skladba.. pořád ti to nebere?" vlezl mu do pokoje Jake. Eliotova nálada se dala skvěle odvodit od toho, co zrovna hrál. "Ne.." odsekl Eliot. Jake si sedl k počítači a znovu ji vytočil. Nic. "Co máš za problém? Jsi online? Jsi!" rozčiloval se na obrazovku, "Fajn, kašlem na ženský, fotbal je stejně lepší.." mávl rukou Jake a pustil si Fotbalsim. "Kdyby tě slyšela máma.." uculil se Eliot..
Odejzd
Odjížděli v sobotu brzy ráno. Rodiče je odvezli před školu, rozloučili se, nakázali svým dětem aby volaly (ideálně každých pět až deset minut), rozloučili se a odjeli. Batůžky si děti naskládaly na jednu hromadu a uchýlily se k venkovním stolům. Snažily se trošku zabavit, protože autobus měl zpoždění. Jelo jen pár dětí z prvního stupně, protože většině jejich spolužáků se při slovech, "táboření v otevřené přírodě", postavily hrůzou vlasy na hlavě a další slova jako, "stany, spacáky, ohniště a veřejné umývárny" je poslala téměř do mdlob. Eliotovi sestry nejdřív patřily k té omdlévající části, ale když jim Eliot o přestávce řekl, že určitě pojede, nemohly se nechat zahanbit a rozhodly se jet taky. K Eliotovu zklamání se přihlásil i Dominik, Drakeův syn, kterého neměl od mala rád, neustále se prali a slovně uráželi. Eliot navíc slyšel Drakea jak synovi jednou před školou řekl "Hele holek Foxových se drž, jejich máma je kočka, jestli budou po ní tak je to double jackpot". A pravdou bylo, že Dominik se jeho rad držel a na Eliotovy sestry se lepil jako vosa na zmrzlinu. "Autobus je tady! Máte všichni spacák?" zahlásila učitelka. "Ano slečno Labajová!" vypískl nadšeně Tony, prostorově výraznější, černovlasý chlapec. Byl to Eliotův nejlepší kamarád, sdíleli nadšení pro hudbu a to je velmi rychle spojilo. "Výborně tak jedeme.." pokývala spokojeně hlavou slečna Labajová..
Pohoda v přírodě
Po příjezdu postavily děti pod dohledem slečny Labajové stany a společně s ní také rozvrhli základní tábor. Dívky měly růžový stan, chlapci modrý a ti co se do těchto dvou nevešli museli spát, ač otrávení, s paní učitelkou ve velkém žlutém stanu. Lexie s Ellie byly lesem příjemně překvapeny, válely se na sluníčku, poslouchaly ptáčky a užívaly si dny bez školy a učení. "Tak co jste našli kluci?" zeptala se zvědavá blondýnka Clara dvou chlapců, kteří šli po souhlasu učitelky prozkoumat okolí. "Je tam super jezero! Slečno Labajová, můžeme si jít zaplavat?" houkl nadšeně Tony. "Ale krátce, horská voda bude určitě studená! Ať mi hned nenastydnete.." namítla učitelka. Šli všichni, ale Clara a Dominik se odmítali namáčet a tak od břehu, se slečnou Labajovou, pozorovali ostatní, jak vesele řádí ve vodě. Mělčina se táhla několik metrů a voda díky tomu byla krásně teplá. "Tony! Zastrč pupek!" křikl Eliot na svého kamaráda žertem. "Mlč hubeňoure! Alespoň se holky kouknou na pořádnýho chlapa, jak říká táta.." špulil se hrdě Tony. Lexie s Ellie vyprskly smíchy. První odpoledne tedy proběhlo bez problémů..
Strašidelná historka
Večer se všichni seskupili kolem ohniště. Ogrilovali si pár buřtů a povídali si nejrůznější historky. Chlapci začali po setmění škemrat slečnu Labajovou o nějakou strašidelnou historku. "Ne strašidelnou ne!" prosila Ellie. "Nebuď bačkora!" vysmál se jí Dominik. Jelikož byli všichni v převaze, paní učitelka nakonec svolila. "Tak dobře děti. Jestli pak víte, že v těchto lesích měla kdysi žít skutečná baba Jaga?" začala. "Jaba kdo?" vyhrkl se smíchem Tony. "Baba Jaga! Ježibaba!" opravila ho slečna Labajová, "Prý stále žije někde v těchto lesích, je známá tím že unáší a požírá lidské oběti..." zažrala se do vyprávění slečna, "..hlavně děti!" vybafla na ně s děsivým výrazem. Děti nadskočily a vzrušeně se na sebe podívali. "Má neustále hlad a tak si zásobuje spižírnu a své oběti vykrmuje, aby měla potom víc jídla!" pronesla hlubokým hlasem opět učitelka, "Brousí si zuby, aby je měla ostřejší a pronásleduje své oběti s otevřenou hubou! Střez se kdož vstoupíš na její území!" zahoukala strašlivě a varovně slečna Labajová. "ÍÍÍÍíííííí já chci domů!!!" vyskočila vyděšená Ellie. Její zavřískání se neslo lesem na všechny strany. "Ach promiň broučku, nechala jsem se unést. Je to jen stará, hloupá pověra, neboj se." konejšila ji slečna vřelým hlasem, "Myslím že to stačilo, všichni na kutě!" zahnala děti do stanů a uhasila oheň. Jenže všechny pověry a mýty mají většinou reálný základ a té noci, Elliin výkřik probudil v lesích něco, co mělo ještě dlouho spát a to něco, mělo strašný hlad...
Výmysly
Dalšího rána se tábořištěm rozléhal holčičí křik, "Ale já si nevymýšlím, slyšela jsem to! Někdo tu v noci chodil!" bránila se dívka. "Akorát se snažíš všechny vystrašit, aby jsi nebyla jako včera jediná, kdo se tu bojí.." dobíral si dívku zrzavý chlapec a černovlasý, stojící za ním, souhlasně přikyvoval. "Já to taky slyšela, tak ji nechte být!" přiběhla Lexie a objala svou sestru, "Nejspíš to bylo nějaké zvíře, slyšela jsem takové zvláštní vrčení." dodala. "Slyšels? Dej si odchod Dominiku.." dodal Eliot, který přiběhl s Lexie bránit svou sestřičku. "Prosímtě, ještě ji v tom podporuj!" mávl rukou zrzek na dívku konejšící svou sestru, "A ty.. ty mi nemáš co rozkazovat Foxi.." zkřížil ruce na hrudi a zahleděl se na Eliota. "Hele nechme toho.." snažil se Dominika uklidnit jeho kamarád, ale nesetkalo se to s úspěchem, "Jdu za ostatníma, nemá to cenu." houkl a odcouval. "Srabe.." zavrčel za ním Dominik "..copak ty jí to věříš? Tvoje sestra je pěkná lhářka!" ukázal prstem na dívku. "Nejsem, vím co jsem slyšela.." kňourala Ellie schoulená v náruči své sestry. To už toho ale měl Eliot plné zuby a silou Dominika odstrčil, ten klopýtl a spadl na zadek, překvapený silou svého spolužáka. Už to dávno nebyl ten malý ustrašený kluk, ze kterého si na dětském hřišti dělal šprťouchlata. "Řekl jsem, aby sis dal odchod a už se do mojí ségry nikdy nenavážej. Ani do jedný!" pohrozil mu Eliot. Dominik se naštvaně zvedl, něco zamručel a vztekle odkráčel pryč, držeje si natlučené pozadí. "Díky bráško, jsi hrdina!" skočila mu kolem krku Ellie. "Ale jdi... poslyš... a vážně jste slyšely to co říkáte?" podíval se na holky vážně a ty obě horlivě přikývly. Co to sakra mohlo být?
Baba Jaga!
Když tábořiště polila tma a v ohništi dohořívala poslední polínka, vrátila se. Děti už byly uložené ve svých stanech a slečna Labajová se zrovna vracela z umýváren, když zaslechla to příšerné vrčení. Zrychlila krok, ustrašeně se rozhlížela a pak dokonce běžela. Tábor už měla na dosah, když jí kostnaté prsty sevřely hrdlo a příšerný skřek zazněl u ucha. Učitelka vykřikla a ucítila jak jí opouští energie a ona slábne. Vyprchával z ní život a ona se tomu nedokázala bránit a její tělo tak brzy padlo bezvládné do trávy. Temná postava nad ní se spokojeně nadechla, zkřivila prsty a s děsivou grimasou pohlédla k nebi. "Slečno Labajová!" zakřičela Lexie. "Co to sakra je??" řvala Clara. "Já chci domů!!" zavzlykal Teodor, "To je ona! baba JAGA! Teď nás sežere!" řvala Ellie, stále zděšená vyprávěním z předchozího večera. Děti zaslechly výkřik své učitelky a vyplížily se, tiše ze svých stanů. "Buďte všichni ticho!" okřikl je Eliot, ale už bylo pozdě. Děsivá bytost si jich už všimla. Zvedla ruku a v ní zaplálo červené světlo. Hypnotizující a pulzující, omamné, zářící světlo. Děti nejprve strachy vykřikly, ale brzy se zklidnily a začala se jim motat hlava, přesto nemohly odtrhnout pohled, od magického světla. "Pooojďteee, pooooojďteee...." zněl jim v hlavách líbezný, konejšivý hlas a oni jako beránci následovaly tu krásnou, červenou světlušku do temného, hlubokého lesa..
Čarodějčina skrýš
Šli dlouho a nořili se stále hlouběji do neprozkoumané části lesa. Světýlko v kostnatých dlaních, vypočítavé čarodějnice, je vedlo bez pochyb či obav tam, kam si ona přála a to znamenalo do její skrýše, uprostřed těch strašidelných, hlubokých lesů, kde žili snad jen vlci a medvědi. Žádný simík se sem neodvážil už spousty let a pokud ano, už se odsud nikdy nevrátil. Dorazili na místo po několikahodinovém pochodu. Děti sotva pletly nohama, ale nevnímaly to. Připitoměle se usmívaly a potácely se černočernou tmou za krvavě zářivou světluškou. Čarodějnice si spokojeně pobroukávala, její obydlí se už tyčilo přímo před nimi a ona si vedla přepychový úlovek. Vysoká, černá, věžovitá budova, zarostlá uschlými růžovými keři. Na první pohled varovala příchozí, aby se drželi co nejdál to půjde. Vyzařovalo z ní jediné - smrt. Na tomhle místě se umíralo. Zemřely všechny rostliny, které rostly v okruhu několika metrů od budovy. Temné síly proudily i skrze zdi a pomalu zabíjely vše živé co měly v dosahu. Tam je vedla. Skupinku malých, omámených dětí. Vedla je na smrt...
Vězni
Když začaly děti přicházet k sobě, byly už pozavírané v celách, bez naděje na únik. Zmateně se rozhlížely a naříkaly, ale nebylo jim to nic platné. Eliot se probral jako první, o dost dříve než ostatní. Už nějakou dobu stál u mříží a zkoumal místnost za nimi. Všude se válela spousta čarodějnických ingrediencí jako třeba oči, žáby, houby, různé květiny, či těla podivných živočichů, které ani neznal, no a pak tu byla spousta knih, magických kamenů, amuletů a dalších blbostí, které nedokázal identifikovat. Jeho první pohled po probuzení ale padl na obrovský kotel, ze kterého koukaly dvě na kost ožrané kostry. Podle velikosti je odhadoval na kostry dětské, což mu náladu moc nezvedlo. Bedlivě sledoval čarodějnici, která pobíhala po místnosti a co chvíli si něco zamumlala. Prohlížela spoustu knih, nejspíš hledala nějaký recept. Eliot na ni chvíli zkoušel něco pokřikovat, ptal se jí, proč je unesla, ale nevěnovala mu ani nejmenší pozornost. Jediné co jí zaujalo bylo jeho předčasné probuzení, chvíli ho zvědavě ho pozorovala, ale pak začala listovat v těch knihách. Když se začaly probouzet ostatní děti, spouštěly se vlny nářku a pláče, "Kde to jsme?", "Co se stalo?", "Bolí mě hlava..", "Mamííí!", plakaly děti jedno přes druhé. Eliot je uklidňoval a snažil se vymyslet, jak z téhle zvrácené, hororové pohádky ven..
Rodiče
Zatímco děti prožívaly nejděsivější chvíle svých poměrně krátkých životů, rodiče si užívali chvilky volna. Erin večer mluvila s Eliotem než šel spát a na telefonu se jí vystřídaly i Ellie a Lexie, takže jí ani nenapadlo, že se něco stalo. Děti jí volaly vždycky až později odpoledne, nebo večer, aby jí mohly povyprávět co celý den dělaly. Ona zatím s Jakem trávila krásné dny, snažili se zapadnout do starých kolejí, kdy jejich vztah fungoval. Už to nebylo takové jako dřív, ale pomalu si k sobě cestu zase nacházeli. Důvěra se získává těžko, obzvlášť pokud je zrazena. Museli na tom zapracovat. Ten den šli na oběd do jedné moc hezké restaurace. "Tak tohle je ale výborný.." kopla do sebe Erin jeden cosmopolitan. "Wau.." hvízdl Jake, když před sebe Erin postavila prázdnou sklenici. Skvěle se najedli a výborně pobavili. Po jídle se šli projít po promenádě a sešli na jedno opuštěné rybářské molo. "Hrozně ti to sluší, mám hrozné štěstí.." hleděl na ni vděčně Jake. "Tobě taky, ty fousy se mi moc líbí!" přivinula se k němu a políbila ho, "Akorát teda hrozně šimrají při líbání.." zasmála se. Krásná chvíle se záhy stala příšernou, když Erin zazvonil mobil, který měla schovaný u Jakea v saku. "Dobrý den... ne neozvaly se mi od večera, co...stalo se něco?... Panebože!! Ano...ano...dobře, hned zavolejte až něco zjistíte.." položila Erin telefon a zhluboka oddechovala. "Co se stalo?" hleděl na ni vyděšeně Jake. "Děti.. někdo je asi unesl, všechny zmizely a slečna Labajová je prý... našla jí policie, ona... ach bože co budeme dělat?" hroutila se Erin. Jake ji okamžitě popadl do náručí, "Určitě jsou v pořádku!" konejšil ji. "Jakeu, jestli se jim něco stalo, tak to nezvládnu... tohle už nezvládnu, potřebujeme pomoc.." hleděla na něj nešťastná Erin. "Jo, to potřebujeme.." přikývl..
Pomoc
Upíři nesnášejí slunce a i přesto, že těmto dvěma nemohlo už nijak ublížit, nesnášeli ho a vyhledávali stíny. Uvnitř sídla byla téměř neustále tma, těžké, sametové závěsy zakrývaly každé okno a nepropouštěly ani kapku světla. Démon, Aprilin kocour, tmu v sídle miloval, pohyboval se téměř nepozorovaně a ulovil vše živé. Toho dne se April s Idrisem oddávali milostným hrátkám. Upíři cítili vše mnohem intezivněji než obyčejní simíci a díky své výdrži jejich milování často trvalo i celé dny. Když se April s Idrisem seznámila, jejich chtíč byl tak silný, že se od sebe neodlepili celý týden. Pro obyčejného simíka je to nepředstavitelně dlouho, ale upíři nevnímají čas, je pro ně irelevantní, vnímají jen tu chvíli a prožitek. "Nech to zvonit.." žadonil Idris, měl hlubší, chraplavý hlas, který April naprosto milovala. "Neboj zlato, to bude rychlé.." vyvlékla se z jeho objetí s lišáckým úsměvem, "Erin? Zpomal...cože?". "To nebude rychlé.." povzdechl si Idris a soustředil se, díky svému upířímu sluchu slyšel každé slovo. Děti ztracené v lese, zavražděná učitelka bez jediné známky násilí a únosci nic z tábora neukradli. April se úkosem podívala na Idrise, oba tušili co se stalo. "Erin, hned tam jedeme.. jasně, tak pa." položila telefon. "To musí být Jagora." zavrčela a Idris přikývl, "Děda mi o ní vyprávěl, ale... říkal že by měla spát, sám ji kdysi ovlivnil, aby spala věčným spánkem, jak je možné že se probudila?" pohlédla nechápavě na svého druha. "Něco mocného muselo vstoupit do lesů, nic jiného jí probudit nemůže.." zamračil se Idris, "Tesáku dneska máš šťastný den, jdeme na lov čarodějnice.." pohlédl na otrhaného vlkopsa stojícího u April. Jeho nadšené vytí se rozléhalo celým sídlem...
Stopař
Když dorazili do lesů, April už byla pěkně nervní, "Proč jsme s sebou museli tahat toho tvého vlkopsa? Akorát nás to zdrželo, mohli jsme sem letět v netopýří formě, jen jsem ztratili drahocenný čas.." štěkala na Idrise. "Hmm.. už jsi někdy honila nějakou čarodějnici, hvězdo?" zeptal se vážně Idris. "Ne.. ale v čem se to liší? Prostě proletíme les a najdem jí!" vztekala se dál. "Liší se to v tom.." pokračoval Idris klidně, "...že čarodějnice své doupě dokáže magií skrýt, je to dokonalá iluze. Mohla bys ty lesy procházet roky a i když si budeš myslet, že už tu znáš každý kámen a každý strom, budeš stále jen bloudit kolem a to doupě stejně nikdy nenajdeš.." pokrčil rameny. "Skvělý a on jí jako najde jo?" ukázala na vlkopsa. "Jasně, bude totiž následovat pach těch dětí. Půjde podle nosu, ne podle očí jako my." přešel Idris k Tesákovi a dal mu očichat pár věcí, které našel ve stanech dětí. "Potřebuju abys pro mě něco našel kamaráde.." drbal ho mezi ušima, zatímco vlkopes zaujatě nasával pach dětských věcí. "Tak a teď.. Hledej Tesáku!" zavelel Idris a ukázal směrem k lesům. Vlkopes zaryl čenich do země a pár minut se motal na planině. "To je teda skvělej plán.." rýpla si znovu April. "Je.." povzdechl si Idris, ".. mimochodem, tu čarodějnici nemůžeme zabít, musíme jí jen uspat jako tvůj děda..." vysvětloval. "Cože? Proč?!" nechápala April. "Protože ona... Hele! Našel stopu, jdeme!" nedokončil větu Idris a vyběhl za Tesákem, April si jen povzdechla a vyrazila taky..
Síla
Zatímco záchranný oddíl bloudil lesem, zvládla čarodějnice připravit vše potřebné. Z kotle se během těch několika hodin, co děti trčely ve svých celách, několikrát zablýskalo, doutnal z něj různobarevný kouř a za doprovodu čarodějčiných kouzelných formulí se téměř roztančil po místnosti. Když se zdálo, že je vše hotovo, čarodějka něco zamumlala, otevřely se dveře od cely, ve které trčely dívky a všechny tři vyšly jako omámené ven. "Stůjte!" křičel na ně Eliot, ale nebylo to nic platné. Vypadaly jako oživlá zombie a tupě kráčely ke kotli. "Musíme něco udělat!" křičel zoufale Eliot na své spoluvězně, ale ti odevzdaně dřepěli v koutech jejich cely a odevzdaně pokrčili rameny, "A co asi...?" odvětil Tony. "Já nevím.." rozhlížel se naštvaně Eliot. Čarodějka zatím nastrkala dívky do kotle s hustou kapalinou. Oheň pod kotlem naštěstí nehořel a tak je to hned neuvařilo zaživa. Zatím. Když přišly dívky k sobě začaly se zmateně rozhlížet, ale kapalina v kotli byla jako želé a ony se nemohly téměř pohybovat, natož vylézt ven. "Tak dámy, tohle je konec.." pohlédla Lexie nešťastně na dětskou kostřičku vedle sebe. Ellie se rozplakala. "Nech je být!!!" křičel Eliot. Čarodějnice k němu popošla a přiložila si prst na ústa "Ššš!" okřikla ho. "Nebudu ticho! Řekl jsem.." byl vzteky bez sebe, "...nech..", cítil se hrozně nabitý energií, "...je..." jakoby mohl cokoliv, "...být!!" dupl vztekle a z jeho zaťatých dlaní začaly proudit záblesky čisté energie. Čarodějnice se spokojeně zasmála..
Tesák
Čarodějnice hbitě zvedla ruce a zvláštně zkřivila své kostnaté prsty. Eliot najednou ztuhl, nemohl se pohnout, nemohl nic říct, nemohl nic. Dveře před ním se otevřely a on cítil, že ho něco zvedá do vzduchu. Vyletěl z cely ven a zastavil se kousek před čarodějnicí, která si ho zvědavě, s pokřiveným úsměvem prohlížela. Chlapci v cele se báli pohnout, jen zmateně pozorovali celou scénu a dívky v kotli zrovna tak. "Tak to ty... to ty jsi mě probudil." zaskřehotala čarodějnice. Bylo to poprvé, co před dětmi promluvila. "Hmm, tvá síla je zvláštní...jiná... s takovou jsem se ještě nesetkala..." vnímala jeho energetickou stopu soustředěně čarodějnice a podezíravě si ho prohlížela, "Co jsi zač!??!" vyštěkla najednou. V tu chvíli se do místnosti vřítil agresivní zlovlk a výhružně na čarodějnici zaštěkal aby upoutal její pozornost. "Co to..?" nadskočila čarodějnice a síla která držela Eliota okamžitě povolila a on padl na kolena. "To si odskáčeš ty čokle..!" zamručela vztekle čarodějnice a zlovlk na ni na oplátku zavrčel a výhružně vycenil své bílé tesáky. "On ne, to ty si to odskáčeš.." ozval se hlas za čarodějnicí..
Ovlivnění
"Vytahovat se na malý děti, to jsi teda klesla Jagoro.." dráždil ji Idris a odsuzovačně pomlaskával. "Hlupáku, pokud znáš mé jméno, tak bys měl taky vědět, že vlézt do mého domu bez pozvání znamená jistou smrt..." zamračila se čarodějnice a začala zvedat ruce k seslání kletby, ale najednou se jí zatočila hlava a ona padla na kolena. Nevšimla si totiž, že do skrýše vklouzla ještě April, která se snažila čarodějnici uspat věčným spánkem, jako kdysi její děd. Upíři neuměli ovládat magii, zato pohrávání si s myslí, zvládali bravurně. Dokázali své oběti přimět k čemukoliv. "Pošetilci..." zasmála se čarodějnice, "...ona nemá ani zdaleka takovou sílu, jako měl Vladislaus.." začala se pomalu zase zvedat, "...jsem mnohem mocnější než vy dva!". "Zatraceně! Nefunguje to!" zaklela April, "Co teď?" pohlédla na svého druha. Idris ale mlčel, věřil že plán vyjde a žádný náhradní neměl a tak se usilovně snažil vymyslet jiné řešení. Nic ho ale takhle narychlo nenapadalo. "Ok, improvizace, uděláme to postaru.." rozhodla April, hbitě doběhla k čarodějnici, která už se opět chystala na Idrise zaútočit a popadla ji pod krkem. Jedno rychlé lupnutí a bylo po všem. "NE!!!" zařval Idris...
Entita
Následující události se seběhly strašně rychle. Než Jagořino tělo dopadlo na zem, Idris popadl malého Eliota a vyběhl s ním z čarodějčina domu, "Zůstaň tady ano?" postavil ho na zem. "Ale, mám tam sestry!" namítal Eliot. "dojdu pro ně, ale ty se tam teď nesmíš vrátit, jasné? Zůstaň co nejdál!" naléhal na něj Idris a Eliot mlčky přikývl. Upír se přenesl zpět do chýše a pomáhal bleskurychle holčičkám vyskákat ven z kotle, ale lepivá hmota jim nedovolovala pohybovat se dost rychle. "Co mám dělat?" zeptala se April, která nechápala co se děje. "Už jsi toho natropila až až!" obořil se na ni Idris, "Do háje, je pozdě.." pohlédl zoufale na čarodějčino nehybné tělo. Z jeho útrob se začínala linout černá entita, Tesák polekaně odcouval a na temný kouř zavrčel. Ten se během chvilky rozplynul a úplně zmizel. "Co.. co to bylo?" zeptala se vyděšená April. "To byla ona. Respektive její podstata, teď se spojí s jednou z nejbližších živých bytostí.." vysvětlil jí Idris šeptem, aby nevylekal kolem stojící děti. "A my..?" pohlédla na něj April. "Ne, my přece nejsme živý kotě... vybere si jedno z těch dětí a spojí se s jeho osobností. Časem se začne projevovat a nakonec úplně převezme kontrolu nad jeho existencí. Jedno z těch dětí, jsi právě odsoudila k pomalé smrti uvnitř vlastního těla.." řekl sarkasticky, poplácal ji po zádech a šel seskupovat děti ven. April tam stála s otevřenými ústy a pohledem upřeným na tělo čarodějnice, které se bez magické podstaty začínalo neuvěřitelně rychle rozkládat a podléhat tíze času. Když odcházeli, zbyla po ní jen hromádka prachu. Byl čas odvést vyděšené děti domů. Bohužel jedno z nich s nebezpečným parazitem v těle..
Zachránění..?
Pozdě v noci se skupinka dopravila zpět do Brindleton Bay. April s Idrisem si pohráli s pamětí dětí a žádné z nich si nic nepamatovalo. Věděly jen, že tábor přepadlo nějaké zvíře a slečna Labajová to nepřežila, proto je museli odvézt domů. Cestou ovlivnili i policisty, na které narazili u tábora a řekli jim, aby obvolali rodiče dětí s tím ,že si je ráno budou moci vyzvednout u Foxových. Byli jakouklízecí četa. Erin a Jakeovi spadl obrovský kámen ze srdce, když drželi své děti opět v náručí, "Díky, díky!! Miluju vás děti...strašně moc!" objímala je a pusinkovala máma, "Nestalo se vám nic?" prohlížel si je ustaraně táta a děti jim vzrušeně líčily zkreslený děj událostí, který si teď pamatovaly. Jake a Erin ty hladové krky nakrmili a rozložili jim po pokojích spacáky. Ačkoliv byly děti příšerně unavené, vzrušeně brebentily o událostech posledního dne až dokud je Jake nenapomenul, že mají spát. Když dům utichl vzal si Idris Erin stranou. Vytáhl ji až ven před dům, aby měl jistotu, že je žádné zvědavé dítě neposlouchá. "Erin, v těch lesích se něco stalo.." začal vyprávět a pověděl jí všechno co se událo, "Eliot zdědil tvoje schopnosti, viděl jsem to, odvedl jsem ho pryč dostatečně rychle, aby se do něj nemohla ta entita vtělit, ale ať je v komkoliv, půjde po něm až ovládne svého hostitele, bude tu moc chtít." sdělil jí své obavy. "Panebože! A...a co s tím mám dělat? Co když je to v holkách?? Jak to z nich dostaneme??" děsila se Erin, měla tolik otázek a byla tak rozrušená. "To zatím nevím, budu se na to snažit přijít, ale pokud je v jedné z nich, neměly by být s Eliotem pohromadě. Musíš ho poslat pryč co nejdřív to půjde. Dostat ho z jejich dosahu. Pro jeho vlastní dobro.." položil jí ruku na rameno a soucitně se na ni podíval. Erin došla slova..
Diskuze
Dalších pár dní panovala v jednom obrovském sídle, ve Forgotten Hollow, tichá domácnost. "Zlato promluvme si.." naléhala April. Od návratu domů ležel Idris v knihách, snažil se najít nějaké záznamy o čarodějných entitách, ale zatím neúspěšně. April mu chtěla pomoct, ale spisy ve kterých se dalo něco najít byly psané latinou a ona je neuměla přečíst, ačkoliv už se to párkrát chtěla naučit. "Teď ne.." odbyl ji Idris a zamyšleně zkoumal dál text. April už toho měla dost, ignoroval jí, co se vrátili. Došla k němu a silou ho posadila na taburet, "Teď!" naléhala. Idris si povzdechl a sklopil zrak. "Hej podívej se na mě. Ano, udělala jsem chybu a jedno z těch dětí jsem odsoudila nejspíš k smrti. Je to příšerné a bude mě to užírat celou dobu, co bude živé a budu se mu snažit pomoct, ale zpátky bych to nevzala.." vzala jeho tvář do dlaní a vážně se mu zahleděla do očí. "April, co když to odnesla jedna z těch dívek, je to tvá rodina.." povzdechl si opět Idris. "Ano já vím, mám je ráda, ale oni jsou ta pomíjivá část mého života, přijdu o ně a přijdou další a o ty taky jednou přijdu, ale ty tady budeš. Ty jsi moje jediná opravdová rodina a miluju tě. Když jsem viděla, jak ta potvora zvedla ruku a chtěla tě zabít nebo proklít, nebo já nevím co... neváhala jsem. Nepřežila bych, kdyby se ti něco stalo.." dodala tiše. "Ach April.." pohladil ji po tváři Idris, "..víš že na city moc nejsem.." zatvářil se vážně..
Upíří zásnuby
"Ale když už jsi s tím začala.." zvedl se a April nechápavě couvla. Překvapeně zírala když před ní poklekl na koleno. "..vždycky jsem byl spíš samotář a pokaždý, když to mezi námi začínalo bejt vážnější, tak jsem stáhl ocas a a zbaběle utekl, ale ty jsi mi vždy odpustila a zkusila to znovu a znovu.. já už nechci utíkat, chci s tebou zůstat April, ty jsi to jediné na čem mi záleží. Díky tobě je tíha věčnosti snesitelná a už mě tolik neděsí. A tak mě napadlo.." vytáhl z kapsy kalhot diamantový prsten, "... jestli by sis mě nechtěla vzít a spojit tak naše nesmrtelný životy." pronesl klidně svým hlubokým, chraplavým hlasem. April se podlamovala kolena. Úsměv se jí roztáhl po tváři a ozdobil jí víc, než jakýkoliv šperk, "Ano. Určitě ano!" kývala nadšeně hlavou. Idris jí popadl do náručí a párkrát se s ní zatočil na místě, "To jsem opravdu moc rád." zadíval se na ni zamilovaně. April z toho byla úplně mimo, ještě ráno se bála, že jí kvůli chybám které napáchala opět opustí a on jí místo toho požádal o ruku, "Bude ze mě Lady Vatore." ovívala se ironicky rukou a dělala, že je v rozpacích. "Je ti jasné že moje setra a bratr teď budou i tvoje rodina? To není zrovna výhra, ale nasadila sis ten prsten tak už máš smůlu.." utahoval si z ní Idris. "Co se dá dělat..." pokrčila rameny April a přivinula se k Idrisovi, byl to jeden z těch výjimečných okamžiků, které si pamatovali napříč věčností..
Oslava zásnub
Nebyli by to April s Idrisem, kdyby si svou mentální blaženost z čerstvého zasnoubení neobohatili i špetkou té fyzické. Váleli se v té vaně mnoho hodin. April si ráda užívala koupele v horké lázni, připadala si tak víc normální, kůže která byla neustále mrtvolně chladná, se v horké vodě ohřála a působila opět trochu živě. Navíc milovala jak se jejich mokrá těla leskla a klouzala jedno o druhé v smyslném sevření čisté vášně. Když se uspokojení jen tak nazí váleli jeden po druhém, April začala spekulovat, "A co Tesák? Nemohla ta entita vlézt do něj? Taky je živý...zatím.." ušklíbla se. Její vztah s vlkopsem byl dost odměřený, jelikož on respektoval pouze Idrise. "Je to magická entita, nespojila by se se zvířetem, když si může vybrat dítě mnohem rozumově vyspělejší. Bohužel.." odpověděl jí. April se k němu otočil čelem a nohou se jemně odrazila od okraje vany, čímž ho trošku vzrušila a políbila na nos, "A co Eliot? Už Erin vymyslela co s ním? Mohl by být tady, ochránili bychom ho.." vyzvídala April dál. "Nabízel jsem jí to, ale ona chce, aby měl normální život, prý to nějak vymyslela. Eliot má za týden narozeniny, bude plnoletý takže to bude jednodušší, poslat ho pryč.." odvětil Idris a na oplátku jí políbil na čelo. "Ach tak.." zavrněla April a sklouzla opět dolů, aby se mohla posadit, "...doufám že to ve dvojčatech není.." posmutněla trošku. "Také doufám.." posadil se Idris a chytil jí za ruku, "..pokud ano, nějak to vyřešíme, slibuji." dodal a vylezl z vany ven "Sázím ale spíš na nějakého chlapce, má pak potenciál být silnější.." dodal. April se také zvedla, "Typický chlap, ženy snad nejsou silné?", smotala si mokré, bílé vlasy do svého oblíbeného drdolu a předstírala, že se upravuje v zrcadle. Upír ale v zrcadlech žádný odraz nemá, takže to působilo docela komicky. "Ty samozřejmě jsi..." přitáhl si ji Idris, když se chystala opustit koupelnu, " moc tě miluju." zašeptal jí do ucha, "Já vím.." odvětila tradičně April a už tak po milionté ho políbila..
Eliotova oslava
"Eliote!!" křičela do domu Erin. "Promiň už musím jít, mám oslavu.." protočil oči Eliot otráveně. Puberta mu začínala a rodinné sešlosti mu připadaly jako docela velká trapárna. "Hmm já mám narozeniny za dva týdny a určitě žádnou oslavu mít nebudu.." povzdechla si Linana z obrazovky. "Buď ráda, o nic nepřicházíš. Zatím ahoj." zamával jí Eliot a vypnul obraz. Venku už byli všichni nastoupení kolem dortu a netrpělivě očekávali oslavence. " Ten tvůj dárek ho úplně položí.." špitla Erin směrem k Jakeovi, ten se jen zasmál, "A co teprv ten tvůj..". Erin trošku posmutněla, "To není dárek, ale bezpečnostní opatření, kdyby záleželo na mě... ale to je jedno." zavrtěla hlavou. Jake jí povzbudivě pohladil po zádech, "Prospěje mu to, začíná to bejt pěkně rozmazlenej drzoun..". April s Idrisem dorazili také, chtěli se ten den pořádně zaměřit na dvojčata a zjistit, jestli se jedno nechová nějak podezřele. O zásnubách ale nic neřekli a April nechala prsten doma. Nepřišlo jim vhodné, strhávat na sebe pozornost v Eliotův velký den. Dívky působily ale úplně normálně, Ellie se smála jako sluníčko a Lexie byla otrávená, že musí mít na sobě ty pitomé šaty, které jí tak kousaly. "Je vše připravené?" naklonila se Erin k Roxy. "Jasně, bude zírat. Večer pojedeme." mrkla na ni spiklenecky Roxy. Eliot se naklonil k dortu a vší silou fouknul...
Teenager
"To jsou... to jsou letenky?" jevil se Eliot, když otevřel jediný hmatatelný dárek, který dostal. "Jo, jsou do Selvadorady. Vím že jsi tam chtěl jet od chvíle co jsme se vrátili a protože jsem starej romantik, tak mě to napadlo.." mrkl na něj táta, očividně pyšnej na svůj dar. "To je fakt skvělý tati, díky moc! To budou hustý prázdniny.." zasnil se okamžitě chlapec, "Hele, co se vy dvě tak tváříte?" sjel pohledem na mámu a Roxy, které stály o kus dál a culily se. "Ještě máš od nás jeden dárek, až budeš chtít tak se na něj pojedete s Roxy podívat." usmála se Erin. " Oukej, tak klidně můžem.." kývl podezíravě Eliot. "Lištičko ten se vám fakt poved, holky se na něj budou lepit jak mouchy na mucholapku..." sjela ho Roxy odborným pohledem. "Já vím, doufám že nějakou hned nezbouchne.." povzdechla si Erin. Roxy se na ni otočila a následně obě vyprskly smíchy. "Tak snad aby jsme jeli.." zavrtěl hlavou Eliot a strkal Roxy pryč. "Zatím zlatíčka!" houkla na všechny přítomné Roxy a nechala se vystrkat. "Třeba se mu tam nebude líbit.." přitulila se Erin k Jakeovi. "Blázníš? Je to tam pro mladýho kluka úplně perfektní, čeká ho skvělej život.." objal jí. "Hmm, to jsem zrovna slyšet nechtěla." plácla ho do hrudi Erin a zasmála se. Eliot se se všemi rozloučil a společně s Roxy vyrazili na cestu..
Druhý dárek
Taxíkem na metro a metrem do Myshuna, taková byla jejich cesta. Koleje se táhly většinu cesty pod zemí, ale když konečně vlak vyjel opět na světlo, leželo Myshuno přímo přímo před nimi. Oslnivé velkoměsto v celé své kráse. Eliot seděl ke konci cesty nalepený na okno a s otevřenou pusou zíral ven. "Zavři tu tlamu vypadáš jak blboun.." vrtěla hlavou Roxy, ale bavilo ji pozorovat, jak je z města paf. Když konečně vystoupili, Eliot už byl celý netrpělivý, "Tak co je ten dárek? Jdeme na nějakej koncert že jo?" hádal. "Ne-ne... samá voda." napínala ho dál Roxy a vedla ho ulicemi, potom zastavila před jedním činžákem a odemkla vstupní dveře. Výtahem vyjeli do třetího patra. Roxy zastavila před jedněmi dveřmi a z kapsy vytáhla malý, mosazný klíč, "Tohle, pro tebe znamená svobodu, ale taky zodpovědnost, byla bych ráda, kdyby sis to uvědomil." podívala se na něj významně. Eliot mlčky koukal, ačkoliv už tušil. "Slavnostně ti předávám klíč od tvého prvního bytu!" zahalekala slavnostně Roxy a předala mu dárek. "To vážně? Máma mě nechá žít samotnýho? A takhle daleko?" nevěřil tomu Eliot. "Jo, táta jí přemluvil, ale neboj, budeš pod dohledem, jsem tvoje sousedka.." ukázala na dveře vedle, "..takže žádný vylomeniny frajere, ty stěny mají uši.." podívala se na něj výhružně Roxy. "No sakra..!" zajásal Eliot, "Já tu ale nemám žádný věci..." napadlo ho najednou. "Máš, rodiče ti sem už něco tajně navozili. Zítra přijedou tak jim zavolej jestli ještě něco chceš. Ale nebude to žádná sranda, máš ho zaplacenej na dva měsíce, pak je to na tobě. Budeš si vařit, prát a uklízet. Na to dohlídnu.." vyjasnila mu situaci. "Sim tě to zvládnu v pohodě." mávl rukou laxně Eliot. "No tak fajn ty drsňáku. Šup běž si prohlídnout svý nový hnízdo.." pokynula mu Roxy a Eliot nedočkavě zasunul klíč do klíčové dírky..
Samostatný
Ten byt byl větší, než by si kdy vůbec troufl doufat. Měl vysoký strop, byl otevřený a vzdušný. "No ty kráso... to je mazec!" rozhlížel se Eliot a nevěděl kam dřív kouknout, "Mám tu klávesy! Je a novou kytaru no to snad neni možný.." probíhal nadšeně z jedné části bytu do druhé, "Hele co ty škrabadla? Já nechci kočky... to máma co?" pohlédl na Roxy a ta jen přikývla, "Asi doufala že jsi po ní. Kdyžtak je prodáš.." pokrčila rameny. "To je fakt.." mávl rukou. "Některý nábytek je po původních majitelích, takže trochu použitý, ale třeba koupelnu zrekonstruovali, takže bych řekla že je to výhra... tahle zeď je trochu prasklá, ale ta konstrukce ji zpevňuje takže se nemusíš bát.." informovala ho Roxy o všem co jí zrovna napadlo, "...ty jseš fakt parchant, máš normálně větší byt než já.." zastavila se najednou a dala ruce v bok, Eliot se tiše zachechtal, "No, nechám tě tady, ať si to v klidu prohlídneš, kdyby něco jsem vedle, stačí zaklepat... užij si to.." mrkla na něj Roxy a nechala ho v jeho novém malém království. Eliot ihned vytáhl telefon, "Mami? Děkuju... díky moc!"..
Budíček
Ráno v půl osmé probudil Eliota zvonek. "Kdo to sakra..?" vstal naštvaně a šel otevřít. Byli to rodiče. "Pojď ke mně! Chyběl jsi mi zlato..!" objala ho okamžitě Erin. "Mami.. jsem z domova teprve pár hodin.." protočil očima rozespalý Eliot, "Jé, dík za ty věci." pohlédl na přepravku, kterou Jake odložil na pult. Bylo to několik drobností, které chtěl Eliot přivézt z domova. "Mimochodem. Co ty škrabadla tady? myslíš že já si pořídím kočku? Víš že jsem měl vždycky radši psy.." ukázal na kočičí vybavení ve svém bytě. "Doufala jsem že tě ukecám, Mia a Milo čekají zase koťátka!" snažila se ho zvábit Erin. "Ne, žádný kočky, díky." zamítl to ihned, "Dej mi radši typ kam se jít podívat, chci to tu odpoledne omrknout a Roxy řikala, že jsi tu byla prý docela známá firma.."rýpnul si do Erin z legrace. "Heh.. to byly časy.." zasnila se Erin. "Co byly časy??" vložil se do toho Jake. "Ale nic, nestarej se zvědavče.." zasmála se. Zůstali na oběd, za což byl Eliot vděčný, protože alespoň nemusel načínat další pytlík brambůrků. Když ho poučili o tom jak by se měl chovat, vyrazili na cestu. Trvalo než ho Erin konečně pustila a se slzami na krajíčku zavřela dveře bytu. Eliot konečně svlékl domácí oblečení a vyrazil si prohlédnout svůj nový domov...
